Pařížské metresy

Barevné vlaječky intimity

Z balkónu visí prádlo a vrhá plápolavé stíny na fasádu vedlejšího domu. K městu tyhle barevné vlaječky intimity patří, i se svými stíny. A ty vrhají fetišisté, nenápadně slídící po saténu. Jak ho ucítí, útočí.

Číňanka v chůzi

Číňanka v chůzi. Třepe bledými prsy jako při tajemném tanci, jejž tančí ženy jejího lidu k uctění císaře už tisíce let. Ach, jak stará je ta říše a erotika sama. Rytmus je hypnotický a prostý: nahoru a dolů. Císař u něj, znavený vládou nad tak nesmírnou zemí, pojídá rýži a civí. Ovšem nejen jeho, i můj pohled je teď snivý.

Petrohradský Giocondo

V rádiu hlásí výbuch v petrohradském metru. Očitá svědkyně popisuje muže kavkazského vzhledu, jenž se měl cestujícím dívat do očí a záhadně se přitom usmívat“. Čečenská stopa je rázem svedena do Toskány 16. století, odkud si atentátník, patrně milovník renesančního malířství, vypůjčil masku Giocondy. A možná že i jeho skutečná identita zůstane navěky neznámá. 

Možná to byl omyl

Mohl se odevzdat kvetoucí třešni a pod ní něžným bílým dlaním, mohl si přečíst básně pana Kainara, mohl si upéct kukuřičnou placku a při západu slunce ji sníst jen tak naholo nebo s marmeládou, mohl se jít procházkou odnikud nikam.Namísto toho podpálil metro. Lidé utíkali a křičeli a některým hrůzou hořely vlasy, jak vypověděli svědci, muselo to být jako v pekle od Hieronyma Bosche. Možná to byl jen nějaký omyl.

Pařížské metresy

Ptáčkům do hnízd a městu do neonů, tak zas jednou prší. A v ulicích pro dospělé zmoklé Magdalény. Před lety v Paříži, okolo oblouku Saint-Denis, v podobnou hodinu, na stejném prahu jara a ve stejném dešti, měly deštníky; a pod nimi se třásly, i když noci už byly docela teplé.