Sama, ........nadržená!

Sama, jak kapka beznaděje

životem si stékám,

sama se s jitrem probouzím

i v hávu noci svlékám.

Má osamělá duše chřadne,

jak bez vody strouha,

mé srdce, dosud chladné

rozpaluje vlhká touha.

Sta stříbrných perliček

zdobí temné nebe

a já tu smyslů zbavená

hladím sama sebe.

Stehna, krůpěj po krůpěji

svlaží pramen chtíče,

smyslné rty slíbat chtějí

rtěnku s vůní Petrklíče.

Utopená v moři vzdechů

jak vášeň v mysli vzdouvá,

do vroucích hlubin rozkoše

mé svůdné tělo vplouvá.

Ráda se ve vlnách zmítám

slastnou bouří poražená,

sama smutný osud vítám,

být bez obětí ……Nadržená.