Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAch, ta intonace!
Autor
bixley
Někdy v osmdesátých letech jsem se účastnila jazykového kurzu ve Velké Británii. Na kurzu se nám především snažili vymlátit z hlavy slova latinského původu a naučit nás takzvaně pořádnou angličtinu. „Mluvíte jako Margaret Thatcherová,“ vytýkali nám. Místo sloves jako „prepare“ připravit, jsme měli užívat takzvaná frázová slovesa, tedy ryze anglické sloveso doplněné předložkou nebo příslovcem. Slovo připravit v tomto případě znělo „get ready“, tedy něco jako „dát do kupy“.
Další problém byla intonace. Vysvětlovali nám, že čím větší výškový rozdíl v intonaci, tím větší zdvořilost. Snažila jsem se to tedy nacvičovat. A brzy se ukázalo, že to mohu i použít.
Vyjela jsem si totiž z městečka, kde se kurz konal, do Cambridge, kde jsem bloudila kolem univerzity a nakonec definitivně zabloudila. Obrátila jsem se tedy na jeden mladý pár a vší silou jsem se snažila o co nejzdvořilejší intonaci.
„Could you tell me, please...“ tedy „Můžete mi prosím říct...“, zazpívala jsem , přičemž slovo“please“ jsem téměř zatrylkovala.
„Yes?“ reagoval mladý muž velice vstřícně.
Ale já zůstala stát s otevřenou pusou. Kvůli intonaci jsem totiž zapomněla, co se to chci vlastně zeptat.
8 názorů
Zažila jsem něco podobného :) a překvapilo mě tehdy, že tak malá odchylka zabránila porozumění..
Ale jiný Anglán všechno pochopil v situaci, kdy se skloubila moje špatná gramatika s výslovností a špatnou intonací v kombinaci ;-)
Když vidím na papíru nějakou dramatickou gramatickou chybu, někdy to ovlivní moji schopnost porozumět obsahu. Zamýšlela jsem se, jestli je v pořádku, nechat si takovým textem trošku zkazit náladu. Zcela jistě platí, že člověk, který se snaží o dokonalost, ten kdo všechno příliš řeší, bude mít těžší život. Právě takový člověk dotazu se špatnou intonací nejspíš neporozumí. Jeho puntičkářský mozek nepopustí uzdu fantazii.
Špatná výslovnost, nikoli intonace, může vést k nepochopení o čem cizinec mluví. Jednou jsem se v Anglii jednoho postaršího Angličana ptala na blízkou vesnici St Osyth (Saint Osyth), kterou jsem vyslovila téměř tak, jak se píše, tedy Sejnt Osys a dotyčný nerozuměl. Pak mu to došlo: "Oh, Sejnt Ousys!" Stačilo, abych místo ou řekla o a už nevěděl, o co jde.
Jako osoba, která dlouhé texty málokdy dočte až do konce, jsem očekávání neměla. A tady jsem si libovala v obsahu. Jsem zároveň ta, co obvykle přes stromy nevidí les. Proto mi příběh sedl. Na konci mě to svedlo k přemýšlení, jestli je to s intonací jiné než s gramatikou. Špatná intonace mi přijde často roztomilá*
V očekávání (typicky anglické?) pointy, založené na nějakém nedorozumění, mi konec připadá málo výrazný, ale dobré postřehy, které mu předcházejí, oceňuji. A vzhledem k tomu, že se to nejspíš přesně takhle odehrálo, si říkám, že to muselo bý docela komické :-) Tip.