výmyk

kolobajdo, díky :) potěšilo mé srdce :)

Nemám slov....   všechny jsi mi je snědla....   jen ty vyškrábané oči... o)), chci napsat báseň pro agátu - tedy něco, co by se vymykalo mé produkci, neboli - zkusím výmyk...

Já ale dneska nějak moc mluvím. Představ si,že doted' jen odpovídám na poštu a na kritiky svých aktuálních dílek. Pokud to tak půjde dál,nezbyde mi čas nai na Radovana Tvořivého.

:)) všechno, co je vyslovené v pravý čas, je super!

Myslím,že jednoduchá tisíckrát vyslovená slova zabírají,jsou - li vyslovena v pravý čas. Tak třeba : "Miluji tě".

:-)

*

já mám v poezii ráda cokoli, když je to ke čtení :) někdy jedu na stejné vlně, jindy autora míjím nebo spíš on míjí mne... jediné, co vím určitě je, že jednoduchá poezie, tisíckrát vyslovená slova, mě nebaví. Mám ráda, když se mi začnou rozjíždět kolečka vlastní fantazie... ale každý čekáme od poezie něco jiného. Dneska už vím předem, kdo se u mě zastaví a to nemusím být vědma. Některé mé básně ani snad nejsou ke zveřejnění, ale jsem hračička a zkouším :)) neberu se hlavně moc vážně, jinak bych snad psát i přestala. Píšu pocitem a občas mi to ulítne... tedy... občas častěji hihi

Já si ale myslím,že básník by měl pouze vytvářet pocity v čtenáři. Když s ním chce své pocity sdílet,inu - nic proti tomu. Sdílet své pocity už chtěl Georg Trakl blahé paměti a soudobá posmoderní "prožitková poezie" tohle bere dokonce jako podmínku jakési "uměleckosti". Já jsem ovšem ze staré školy a Edgar Allan Poe je mi tisíckrát bližší než současní autoři.

díky za zastavení,

guy jj, sice Lipton tvrdí, že geny to nejsou, že jsme schopni změn, ale je to dřina a ve výsledku si nejsem jista, zda to není jen jakási marná snaha... potlačit vžité nebo dokonce odstranit. možná mi víc naznačí stáří hihi  

evžo, debraket, polepším se a zkusím být víc poetická :) .. co je to vůbec forma? :)) díky

nice... chytas me za... obsah... pridej dumyslnejsi formu a jsem tvuj... ctenar

S tím výmykem opatrně. :-))) Jinak jen žasnu. :-) /T

/*

vidím ji (tu maringotku) napříč silnicí

vzdalující se zadky pivovarskejch koní

a nůši plnou kobylinců na záhony růží...  áách

dikes za čtení sladce úmorné poezie :))) jdu pouštět slzy do stropu

Ty woe, Kočkodan :o)

Agáto, obrazy pěkné, místy sladce úmorné, místy úmorně sladké... ale já neumím napsat kritiku tak, aby z toho nevznikla právě ta lochneska, zapomenutá uprostřed záhonu, společně s roztžitým kolotočářem, kterému někdo v koloně odpojil maringotku... Tak si raději užiju těch obrazů jen tak, abych se třeba nevztekal, že se mi nedaří napsat nic podobného a nepouštěl slzy do stropu...

prej láva :))  nějak mám období naznačování, víc se mi nedaří :)) díky, tedy jestli se za připodobnění k lávě má děkovat :)   jj, debraket jsem četla a velmi dobře rozumím,  jeho proud slov popisuje pocit naprosto dokonale :)

Zvláštní,že z básní,které jsem dnes četla se vzájemně podobají ta tvá a Debraketova. U obou těchto textů mám dojem,že spíše text samotný jako horká láva kamsi odnáší atora(atorku) a ten(ta) se na této lávě jaksi "veze" ,možná neznámo proč a neznámo kam. Pocity a slova si jdou svou cestou. Pokud ta cesta směřuje k možnému sdílení,tak jako je tomu u tebe,pak si ta láva zaslouží tip.

Alešuu, raději ne e, je to o život :)))

kvíčalko milenááá

děkuju všem za čtení... a velkej obdiv, že to pořád ještě zvládáte :))

Toho balonkového synka bych ráda viděla:-)))))

Kouzelné.

pane jo...musím zase někdy zkusit výmyk...:o)