Proč je Alzheimerova choroba nemoc, kdežto schizofrenie ne

Proč je Alzheimerova choroba nemoc, kdežto schizofrenie ne

Veřejnost, zdá se, bez problémů přijímá tvrzení psychiatrů „Duševní nemoci jsou nemoci mozku“ ¹⁾. Přitom rozdíl mezi neurologickými a psychiatrickými nosologickými jednotkami bije do očí. Např. únorový Respekt, rubrika Civilizace a text Martina Uhlíře o výzkumu a léčbě Alzheimerovy choroby:

Na stěnách temného kruhového stanu září laserové orientační značky. Návštěvník se tu podrobuje nelehkému testu – podle značek si má zapamatovat polohu cíle, kterým je rudé světélko na podlaze. Cíl poté zhasne, uspořádání značek se pootočí a úkolem testovaného je ukázat, kde si myslí, že cíl, jehož poloha se vůči značkám nemění, bude tentokrát. Když jej pak rudé světélko na podlaze opět vyznačí, vyjde najevo, nakolik se dotyčný spletl. Čím větší chyba, tím je pravděpodobnější, že trpí Alzheimerovou nemocí, i když o tom třeba ještě neví.
„Orientaci v prostoru poškodí nemoc jako první,“ vysvětluje neurolog motolské nemocnice Jakub Hort, jemuž laserové „bludiště“ pomáhá při stanovení diagnózy.

A o trochu dál:  William Jagust, výzkumník z Kalifornské univerzity v Berkeley, se svým týmem dlouhodobě sledoval zdravé seniory, z nichž někteří měli plaky v mozku, a jiní ne. Každý rok se všichni dobrovolníci podrobili testům paměti a dalších duševních schopností – a ukázalo se, že výkon těch s plaky se zvolna zhoršuje, jako by si doutnající choroba nepozorovaně vybírala daň. „Oni si toho nemusí všimnout, ale testy to odhalí,“ vysvětloval Respektu v roce 2012 William Jagust.
A dál: Některé [léky] dovedou plaky odstraňovat, stav pacientů, jejich paměť a výkonnost v testech se přesto nezlepšují.
A dál: …jeden z těchto léků nazvaný Aducanumab (…) nejen že likvidoval plaky, zlepšil i to, jak si nemocní vedli v testech duševních schopností.

Čili Alzheimerova choroba se diagnostikuje a vylučuje objektivním testem. Schizofrenie ale ne. Schizofrenie se diagnostikuje a vylučuje na základě subjektivního posouzení životního stylu a chování jedince. Z čehož plyne, že samozřejmě můžete VĚŘIT, že osoba má chorobu mozku, která nějak způsobuje její chování, ale to je asi tak všechno. Protože jakékoliv chování, i sebenenormálnější může být prostě rozhodnutí té osoby.

Setkáme se s tím, že se jako slabina psychiatrie uvádí nemožnost diagnostikovat schizofrenii somatickým vyšetřením (magnetickou rezonancí apod.) Ovšem ta hlavní „slabina“ je něco jiného: to, že není možné diagnostikovat schizofrenii JAKÝMKOLIV OBJEKTIVNÍM TESTEM. Nemusela by v tom být PET, CT ani MRI; stačila by tužka a papír, ale aby to bylo objektivní. Nic takového není.

Též se setkáme s tím, že se říká, že biologická podstata schizofrenie bude objevena v budoucnu nebo že se už našly nějaké abnormality. Co ale ta biologická podstata a abnormality mají způsobovat? Chování, které se psychiatrům nelíbí? Sice to nelze vyloučit, ale zní to poněkud nepravděpodobně…

Psychiatři věří tomu, že budoucí výzkum prokáže, že osoby, které oni označují na základě MORÁLNÍHO SOUDU, za duševně nemocné, mají chorobu mozku. Kromě nepravděpodobnosti je zde ještě tohle: symptomy Alzheimerovy choroby nejsou chování, ale symptomy schizofrenie JSOU chování. Čili i kdyby se tenhle sen psychiatrům splnil, byla by tak objevena korelace mezi chováním a nějakým stavem mozku. Nebyla by objevena nemoc. Je to jako hledat biologickou podstatu „sklonu ke kradení“, agresivity, homosexuality atd. I kdyby byla objevena, neznamenalo by to, že to jsou nemoci.

V současnosti je schizofrenie pouze projevem víry, že lidské já může být změněno k horšímu chorobou mozku. Chování ale NEMŮŽE být nemoc, i kdyby dokonale s něčím korelovalo.
Čili podmínka existence objektivního testu je dostatečný argument – pokud není splněna, nejedná se o nemoc – ale ne finální. Tím je to, že schizofrenie prostě nemůže být nemoc, protože chování nemůže být nemoc. Objev biologické podstaty chování ≠ objev nemoci.

1) Něco málo z Listů Cyrila Höschla:
Je pravda, že v zemích s výrazným vlivem křesťanství je většinou méně sebevražd než v některých zemích, které jsou převážně ateistické. Podobně v islámských zemích je méně alkoholismu. Nikdy není však dost opakování, že psychiatrie je součástí medicíny, že duševní onemocnění jsou nemocemi mozku a že přisuzovat jejich výskyt ateismu je asi tak smysluplné jako přičítat ateismu vyšší výskyt kyčelních náhrad.

zde: http://www.hoschl.cz/?text=2432&lang=cz

Psychiatrie je lékařský obor, zabývající se chorobami psychiky (mozku) jednotlivců.

zde: http://www.hoschl.cz/?text=4291&lang=cz