Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se1. Běh
Autor
Radmee
1. Běh
Teplý lesní vzduch mě objal na přivítanou. Vlhkost říčky mi vnikala do plic. Divoký a rozdováděný proud vlnící se podél silnice mě doprovázel.
Na konci své trasy volím zběsilý sprint. Noha nohu míjí v neuvěřitelné rychlosti. Chci předhonit každou vteřinku. Svaly na nohou pracují jako stroj. Vědomě je neovládám.
Cenou za vítězství je mi pohled na západ slunce na horizontu. Černé panelákové obrysy kontrastují se všemi odstíny červené.
Odcházím domů.
8 názorů
Má to krásnou atmosféru, kterou já už bohužel nezažiju. Takže mě to vlastně nasralo :-) Tip.
Gora: První verze - souhlas.
Druhá verze - schválně jsem se nechala unést sílou okamžiu :-) . Byl takový nádherný den jak popisuju. Krásně mi bylo i na duši. Taky mě kamarád hecnul k psaní složitého souvětí.
Jemný vánek cítíš na tváři, ale stéblem trávy nepohne. A zelená je moje oblíbená barva. Vidím, že má stovku odstínů. Která je ta nejzelenější? :-)
Díky za tip
No, dovol, abych přidala svůj názor: první verze je, jak psal Karel, vlastně taková miničrta, a odcházím domů tomu nepomohlo:-), ano konstatování, že říčka je vlhká:-)
Druhá verze je podle mne zdařilejší, ale zas samá kudrlinka. První odstavec ještě snad, ale druhý...že by vánek nehnul stéblem a odstíny zeleně se předháněly?
Nejvíc z obou verzí se mi líbí tahle věta: Černé panelákové obrysy kontrastují se všemi odstíny červené.
Omezila bych přehnanou romantiku. Tip za práci s textem:-)
K3: Děkuju za kritiku. Máš pravdu. Někdy člověk potřebuje nezaujatý pohled. Je tohle lepší / poetičtější?
Síla okamžiku
V pravé poledne, když je slunce nejvýš, u soutoku dvou malých potůčků, kde čistá voda něžně omývá už hladké kameny a jen neustávající štěbetání ptáků porušuje klidnou jednotvárnost okamžiku.
Kdy ani jemný vánek nemá sílu pohnout stéblem trávy a všechny květy okolo jsou již v rozpuku a hrají všemi barvami, kde různé odstíny zelené se předhánějí, která bude hezčí.
V té chvíli přestal existovat čas.
Působí to nedotaženě. První odstavec běží jako vytrvalost. Najednou je konec, sprint. Staticky podané... Chybí poetika.
Ale poslední dvě věty se my líbily. Tady už trochu poetiky je. Věřím že příště to bude lepší. Nenech se mnou odradit.