Pisálek vs chlípný Galileo

Reportáž z pražského maratónu, 7.5.2017. Psaná na oprátce z legín.

Pisálek vs chlípný Galileo

Čípak je to asi svěřenkyně? Kluše ušlechtile, s hlavou vztyčenou, vypjatou hrudí, jako lipicán z knížecí stáje. Prdýlkou opisuje kosmické kruhy, o kterých já jen píšu, ale někde dál, v dlouhé řadě čumilů je možná nějaký chlípný Galileou i spočítá! Kdo z nás se vepíše do dějin májového maratónu? 

Pražské jaro

Některé mají zadnice těžkotonážní, jako když tenkrát do Prahy přijely ruské tanky. Jsou to Nataša, Olga a Nina. Pokládám každé za gumu legín květy šeříku a jako pan Vasil B. vlastizrádně prosím, aby zůstaly…

Chvála tělesnosti

V zatáčce u Palackého mostu hraje do běhu kapela Srí Chinmoy, tibetskou chrámovou hudbu. Duše běžců se na krátkou chvíli tady v zatáčce u Palackého mostu odlétají. Nohy ale zůstávají přilepené k asfaltu, zadnice běžkyň k elastanu pumpek. Takové jsou neúprosné zákony země. Chvála tělesnosti!

Je to srdeční záležitost

V Motole už čekají, koho jim přivezou. Večer pak v televizním zpravodajství, jako na Nový rok první robátko, oznámí prvního mrtvého v řadě. Do maratónu se musí dát srdce!

V hormonální pomoci

Závodnice už jsou pěkně zpocené a šťastně se smějí. Vyplavuje se jim endorfin, když takhle běží Prahou. Mně se zas vyplavuje testosteron, když takhle běží Prahou. Prostě si jsme ve vzájemné hormonální pomoci. V přírodě je symbióza.

Podolský Feidippidés

Tak z Podolí už odvážejí prvního mrtvého. Tenkrát v Řecku to taky tak dopadlo. To ale nebyly ionťáky, sachariďáky a další alchymie. Třeba si tu smrt pořadatelé objednali, přes zprostředkovatele u agentury Thanatos s.r.o. Asi i proto je startovné bezmála dva tisíce.

Malinká

Běží taky malinká. Je skoro poslední, má krátké nožičky a malý zadeček, to se pak blbě dělají rekordy. Je to ale roztomilá cizinka, která zkrátka jen „běží pro dobrou věc“, jak hlásá slogan závodu. I ona je dobrá věc!

Úchylačky

„A kolik máme lajků?“ obrátila se ke své kamarádce. „Devět,“ hlásila kamarádka. Zaslechl jsem – patrně nejvýznamnější - útržek hovoru dvou divaček ve Zborovské. Nejspíš píšou miniatury, jak má který běžec v rozkroku nadité elasťáky, a díla vkládají onlajn na fejsbuk. Úchylačky!  

Číňani

Dva Číňani se drželi na metr od matróny s obřím zadkem sevřeným do šedých legín. Ona se jen kolébala, oni by mohli doběhnout v první desítce. Ale obětovali medaile své touze, erotika je jim nadevše. Pozítří už budou v Pekingu montovat součástky do počítačů a jejich pásové kolegyně budou ztracené ve volných mundůrech. A tak berou fantazie do zásoby, ti dva sympatičtí Číňani.

Útěk nazdařbůh

Každý před něčím utíkáme. Někdo před režimem, někdo před zákonem, někdo před žárlivým manželem, další před hlukem od sousedů, jiný zas před tichem, které uvádí do samoty? A tihle běžci? Snad utíkají nazdařbůh. A proto se všichni do jednoho tak zeširoka smějí.

Dobrá věc na závěr

Na Smíchově běžci mizeli v poledním oparu, za trubkami pivovaru už nebyli vidět. Na cestách po nich zůstaly tisíce houbiček a kelímků, jako důkaz strašného vypětí sil. A v myslích čumilů otisky dokonalých zadnic, jako „dobrá věc“, pro niž se běželo. 

---