Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBeru Tvé ruce do svých dlaní...
Autor
Delfín
prsty se lehce propletou,
nevnímám stříbro na své skráni,
zas bláhovým jsem poetou,
co možná ještě trochu rdí se,
z rukávu sype vyznání,
za lásku pozdní nestydí se,
srdce bláznivě vyzvání!
Vždyť co by za ni mnozí dali,
přec pro ně není k dostání
a k nám tu přispěchala z dáli,
ústa má k Tvým se naklání
a život pohádkou být zdá se,
ač nemám zámek zlacený,
člověk až touhou zalyká se,
nelká víc pro sny ztracený...
33 názorů
Ten svět je vpravdě maličký,
ač nekonečným zdá se,
dík i za ty tři hvězdičky,
co září v plné kráse...
☝
Alenakar: Asi nejsem neoklasik podle oné definice, ani nevím, jak píše tebou zmíněný Radek Malý! Neoplývám hlubokými znalostmi klasické versologie, jsem jen jeden z mnoha intuitivních romantiků, co má kousek básnického střívka a tak nějak už získal jistý gryf.
Ne že bych byla nějakou odbornicí na soudobou anglickou nebo americkou poezii,ale dočetla jsem se,že v anglicky psané literatuře je poezii dost silně vázaná na universitní komunitu a že v této komunitě existují stále básníci,kteří by se dali označit jako neoklasicisté. Často prý uplatňují hluboké znalosti klasického verše ve vlastní tvorbě. U nás by kýmsi takovým mohl být jen Radek Malý. Možná v určitém směru má i podobný program(viz čtyřverší). Nikdo jiný mě nenapadá.
Myslím, že jsi to docela vystihla. Ono je fakt trochu těžší něco napsat vázaně, pokud by to dotyčný vůbec zvládl a stejně těžké je pro někoho přijímat kritiku, jak je námět stokrát otřepaný a jeho výrazy klišovité a rýmy třeba i gramatické...Já kdesi jednomu kritikovi napsal, že slovo "klišé" se v jeho častém používání stává "sebou samým" a na rozdíl od té šikovné pomůcky pařížských sazečů i něčím zcela zbytečným. Už jsem ho pak na svých stránkách nepotkával...:-)))
Myslím,že problém je i v tom ,že většina (post)modernistů vázaným veršem psát neumí,stejně jako většina soudobých malířů neumí kreslit. Jsou ale i vyjímky - lidé kteří by uměli tvořit (neo)klasicky,ale neodvažují se,protože "naše doba si to nežádá",jak mi kdysi napsal jeden profesionální básník.
Stav v moderní poezii připomíná pohádku "Císařovi nové šaty!" Tihle modernisté by nás rádi přesvědčili, že oni jsou ti praví a my, co si vážeme veršíky podle dávného zvyku, jsme jen trapní šmírové. Tenhle přístup je charakteristický i pro malování, sochařství apod. Napodobovat to, co je přirozené, je nemoderní. A když nepoznáš, že drátěnka na podivné soše má znázorňovat vlasy, máš IQ bublajícího bahna...:-)
Sentimentalita dnes není v módě,ale já se klidně přiznám,že jsem taky sentimentální.Je mi totiž putna,co je zrovna v módě. Proto taky píšu hodně vázané verše. Ty už prý píšeme jen my amatéři. Profesionál by se k tomu nikdy nesnížil.
Já se klidně přiznám, že jsem občas sentimentální. Díky za milá slova i za tip...:-)
Díky! První dvě sloky jsou jakousi mužskou odpovědí na to, co mne inspirovalo, klidně by to mohlo tvořit dialog dvou na kočovné scéně, další sloky spíše napodobují božského Williho snahou vpašovat tam i nějaké moudré ponaučení...Jsem tak trochu komediant...:-)
Někdo tomu určitě vytkne sentiment,já ale svým tipem oceňuji dobrou práci po stránce konstrukce básně a literárního řemesla.
Richard Hrob
13. 05. 2017No, tohle má rozhodně něco do sebe... První dvě sloky jsou myslím dobré. Hezky se četly, další dvě už mi při čtení trošku drhnuly. Přijdou mi trošku kostrbaté, možná je to tím až archaickým slovosledem.... Ale fajn. Těším se na další...:-)