čmeláčí

po deštivém týdnu
intuice namalovat prstem slunce
utřít stůl od kočičích rozmarů
kdo to kdy viděl   trousit po nebi blátivé stopy
(možná raději mezi ploty?)

za dřevem dožívá čmelák
v terči počítá deformované broky
deformovaný teplotními výkyvy
Zasadila jsem šalvěj do záhonu
a ukončila deformovaný život  jedním plácnutím
je to jako plašit kosy u vína
půl prstu od zobáku   prásk    a v září tři litry kyselého 
po kyselém pálí žáha
a když se k tomu přidá podzim…

Štěpařským voskem kyneš stromům
a oni jako zmagoření
z kořenů
vidím je vyčnívat v jablku  v jádře věty 
pod jemným prstem steču za ně
dopískaná krysařem

mlčíš
nachystaný na léto vyléváš z vany odstátou vodu
ještě nikdy jsem tě neviděla takhle nejasného
uši zachycují jinou vodu 
průzračnou    plnou hbitých ryb
jejich mrskání ti vhání slzy do očí
přes kal vidím Sirény

v rukávu mám zapíchnutou čmeláčí nohu
ty se uculuješ nad jikrami

deštivý den posiluje vlčí ega
v klíčové dírce pomrkává dětské oko
jasné s napnutými víčky věří na klíčníky 
na ty rozcuchané pobudy uvnitř západky

až budeš velký
zazdíš ruce do domu
šeptají

obracíš půdu pod jazykem jako kyselý bonbón
v zaseklé dásni zrcadlo své matky

až budeš velký
narostou ti kořeny