Večírek v Baru Bodler aneb Literární žeň

Letošní Literární žeň je...

Eberhard Zámecký bouchl do stolu.

Letošní literární žeň je...Humus.Co kdyby tam napsal, co si myslí?

Nejspíš by ho vyobcovali. A pro Literární lány by si už nenapsal ani řádku.

Nepřenesla by to přes srdce. Šéfredaktorka.

Lilly, před mnoha lety v Klášterní vinárně známá jako Libuše.

Lyrická uličnice, jak si dala napsat do medailonu. A vyfotit se v pruhovaných podkolenkách a listem marihuany ve vlasech.

Básnířka.

Už jen to slovo mu nahánělo hrůzu.

Když si tak říkaly studentky, ještě to snesl. S nimi to slovo nebylo tak hrozné, mělo nějaký pel.

 

Lilly však vystudovala poměrně dávno. Kdyby byl takový, jak se o něm říkalo, pronesl by Zámecký něco o sjetém tachometru.

Nicméně se nebála ničeho, takže „básnířka“ měla i na vizitkách. Co víc, hlásila se tak i do telefonu.

Každý rok vydávala jednu až dvě sbírky lyrické poezie.

A od Eberharda čekala, že tu nejnovější v Literární žni patřičně zmíní.

 

 

Mé srdce chvěje se jak zlaté kapradí, škoda, že chodí pít tam, kde to nikdo nevidí.

Ne, Zámecký by to ani vidět nechtěl.

Ale Literární lány poměrně dobře platily.

Xxx

 

- JESTLI MĚ MILUJEŠ, TAK MI ZMĚNÍŠ ŽIVOT.

Izabela, řečená Bella, literární vědkyně a kritička,vypnula televizi. Romantika. Život je jinde. Pochybuje, že by Glark Gable dokázal vyměnit žárovku tak jako hodinový manžel.

Kdyby nepotřebovala zvukovou kulisu k žehlení, nikdy by to nepustila.

A dneska žehlit potřebovala. Dostala pozvání na večírek Literárních listů.

Vzala si šaty s papoušky, své nejmilejší. Jestli tam zas bude Zámecký, povede při pohledu na ně dvojsmyslné řeči. Paní kolegyně má šaty s ptáky navrchu. A jak k tomu kouká! Trochu jak Clark Gable.

Podržela si kůži kolem očí. Takhle nemá skoro žádný vrásky.

 

Vzpomněla si na básnířku Lilly. Ta nežehlí. Chodí v hippies hadrech a furt vypadá dobře.

A jak procítěně píše o mateřství! To je tím, že nemá děti.

 

V duchu se vrátila k televizní romantice.

Aspoň má munici do té televizní debaty na téma Po čem ženy touží?

Už ten název. Bude tam se Zámeckým. To je ten pravý.

Co pak ten ví o ženách?

Umí dělat akorát nejapný vtipy o ptácích na sukni a pod ní.

Jenže, jak slyšela, píše Literární žeň pro Literární lány. Tak to musí vydržet. Taky jí něco vyšlo...a o čem není v novinách, jakoby nebylo.

 

Chlapi jsou vůbec proradní.

Anebo takový Vaněk. Tuhle v Baru Bodler. Přišel tam s nějakou mladou. Neteř z Luhačovic, říkal. Kdo chce, ať tomu věří.

Ale hlavně – na srazy do hospody se nikdy partneři nevodili. Nikdy.

Ani ona si tam nevzala Bohemistu. Říkala mu tak, protože jeho pravé jméno si nikdy nezapamatovala. Nějaký Hočimin z Japonska. Stalo se to na bohemistickém sjezdu - a pak už ho nikdy neviděla.

 

A pak ji s trochou lítosti napadlo:

Poezie nikoho nezajímá. Poezie zajímá ji, Zámeckého, redakci a předplatitele Lánů, což se skoro kryje, a pak ještě takové nějaké studentky, co chodí s Vaňkem do Baru. A možná bohemisty, všechny tři na světě.

A pak ji napadlo, třeba by o tom večírku mohla napsat do Bohemistické ročenky. Třeba Hočimin

u bohemistiky zůstal.

 

 

 

Xxx

 

V Baru Bodler už bylo rušno. Když to Eberhard viděl, měl chuť volným krokem pokračovat za roh a domů, ale byl spatřen Lilly, která vítala hosty hned ve dveřích.

Podkolenky měla tentokrát květované a ve vlasech stuhy. Celkově připomínala Velikonoce.

-Ahoj, Ebíku, padla mu kolem krku. Už máš napsanou Literární žeň? A jak jsem dopadla? Ale to je teď jedno, všichni jsme na jedný lodi.Na jedný lodi poezie, haha, pojď se napít. Jedna loď poezie, haha, táhla ho k baru.

 

Víno bylo slušné a vypadalo, že je ho dost. Rozhodl se proto rozhodl vydržet co nejdéle. Vmáčkl se mezi zeď a bar a tam, kryt závěsem, pozoroval cvrkot.

 

Přišli všichni. Literární lány pořádaly večírek jednou do roka a chodit na něj bylo pro některé otázkou osobní cti.

 

Kývnutím pozdravil několik známých.

Lidí přibývalo, takže Lilly naštěstí odcupitala.

- Ještě se uvidíme, poslala Zámeckému vzdušný polibek.

Doufal, že ne, nebo aspoň ne nadlouho. A taky (a marně), že se ho nikdo nebude ptát na Žeň. Kdyby byl upřímný, jak to po něm všichni CHTĚLI, dal by na první místo toho žebříčku rukopis své studentky Nory. Ale ten ještě nevyšel a kdoví, jestli ho někdo vydá.

A pak ho napadlo zhruba totéž co Izabelu. Poezie je každému jedno.

 

V baru to tak aktuálně nevypadalo, ale jídlo gratis je jídlo gratis. Ze svého úhlu pohledu dobře viděl, jak se „klasik Vaněk, co se dostal do čítanek“ (a „než se dostal do čítanky, tak se dostal do Ivanky“, to s ohledem na šéfku nakladatelství, jak se říkalo), divoce cpe humrovými chlebíčky. Měl na to jenom jednu ruku. Druhou se opíral o berli. Natrhl si sval při tenise. Asi se předváděl před některou tou svou mladou.

 

Eberharda sport nezajímal. A ženy sportovkyně se mu také nelíbily. Uznával jediný sport, a to byly šachy.

 

Přišla k němu Bella. Vlastně mu ničím nevadila, až na ty šaty. Asi byl ještě málo opilý.

- Dobrý den, Ebíku, natáhla k němu ruku se sklenkou, - viděla jsem, že spolu budeme na té besedě, Koketně si nadhodila vlasy. - Po čem ženy podle vás skutečně touží?

Vzala si z baru další skleničku, takže teď držela v každé ruce jednu.

 

Nejradši by vypadl. Po čem touží Bella. by věděl podle těch šatů. A do besedy se dal uvrtat, protože tam měli přijít studenti. A Nora.

 

 

- Do žen a do melounů nevidím ani já, usmál se.

- Ale něco si myslet musíte, loudila už poněkud vratká Izabela.

Ach jo. Zase to od něj čekala.

-Každá žena touží po lásce, drahá kolegyně, přimhouřil oči jako Glark Gable ve filmu Mustangové.

Zaklonila hlavu a udělala laní oči. - Že? I každý člověk touží po lásce. I žena je člověk, Ebíku!, jakoby zahrozila prstem.

Emoce ji zřejmě přemohly a zavrávorala.

- Jen klid, objal ji kolem ramen, a vedl ke stolku, kde bylo volné místo.

 

Bohužel je uviděla Lilly a celou scénu si špatně vyložila.

Přispěchala na pomoc a vratkou vědkyni doslova hodila na židli. Pokusila se zavrkat: - Ebík je nás všech, paní kolegyně.

Jenže už pomuchlaná Bella podnikla výpad. - Dej ho sem, zaječela!, a vyrvala básnířce z vlasů mašli. Eberhard si vzpomněl, že Lilly údajně zamlada dělala karate, a skočil mezi ně.

To neměl dělat. Bella ho v zápalu boje nerozeznala od soupeřky, a kousla ho do ruky. A Lilly už nestačila zastavit úder.

Obě dámy se zarazily.

- Ruka, zaúpěla Bella.

- Ruka. Ruka, která měla psát Literární žeň, pochmurně pronesla Lilly. A než se Eberhard vzpamatoval, přitiskla jeho ruku na svůj hrudník.

-Vyléčím tě teplem, vyléčím tě teplem, opakovala, než ji klasik Vaněk odtáhl.

 

V té chvíli neviděna neslyšena vešla dovnitř rozechvělá Nora. Původně cestu na večírek vzdala už ve fázi příprav. Proti všem těm titánům ducha, kteří měli na večírku být, si přišla jako malá, nudná, nevýrazná myška.

Ale když pan profesor ještě ráno volal a naléhal, slíbila a z domu vykročila pravou nohou.

 

Čekala leccos, ale že jako první uvidí Zámeckého s rukou pod halenkou starší rozcuchané dámy, to ani ve snu. Zastavila se ve dveřích a váhala, zda vejít.

 

Postřehl jí na poslední chvíli. Eberhard Zámecký zapomněl na bolest, Literární listy i celou Žeň, složenky, honoráře i důsledky pro budoucnost, vytrhl se Vaňkovi a běžel vstříc Noře. Což neměl dělat.

 

Než se v doprovodu Vaňka a Nory vrátil z nemocnice s rukou v sádře, víno gratis došlo a z rautu zbyla semtam oliva.

 

 

 

(duben 2017)

---