Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObjev tajemství sedmého dne
Autor
Movsar
Cesta z města
Plonkovej Mára, Fučík, Krejza a Kyselá Bára. Noci nabírají tropické teploty, parta vyráží k řece. Cestou koupit věnec buřtů a dvě lahve rumu; dvě, aby v batohu cinkaly. Řeka se čeří nervozitou, už aby tu byli, ponořili do ní svá těla. Opilé je pak strhne, pohltí a odnese až k nejbližšímu jezu. Děti do nich pak budou píchat klacíky v domnění, že to jsou balóny.
Muzeální exponáti
Ti, co umějí žít, už světu jasně řekli: Bude grilovačka! A zaparkovali své kombíky v podzemních garážích, aby je vzápětí nakrmili kilogramy masa. „Krkovička,“ procedí skrze prořídlý chrup muž v tílku a už smykem vyráží k obéznímu domovu. Ženy pak svolávají k ohni: rodinu, přátele, sousedy. Pivo je nutnost, uspat se dementogenním lupulinem do snu o přehledném světě. Dojde pak na politiku, auta a dovolenou, moderní variace na paleotémata. Až chladná noc je vyžene od roštů. Kéž by zmrzli na kost, ti muzeální exponáti…
Neděle ve skříni
Smíchov utichl do neděle. Jen obvyklý šum kol z Plzeňské, to motoristé neuroticky jezdí sem a tam. Tiká semafor, slunce pálí do asfaltu a do prsou ženské na balkoně. A zdálky bzučí cirkulárka, roj železných zubů se zakusuje do kusu dřeva, z něhož chce nějaký smíchovský kutil mít skříň. A do té pak uloží auta, asfalt, semafory, prsatou blondýnu a vůbec celou neděli i se sluníčkem.
Objev tajemství sedmého dne
Objev tajemství sedmého dne. New Age hnutí zve lidi s otevřenou myslí na seminář. Přednášející přiletí až z New Yorku, přítomní budou taky tibetský duchovní a teoretička feminismu. Bude se podávat jačí mléko a sušenky z cizrny, zájemci mohou vyzkoušet holotropní dýchání nebo tantrickou masáž. Hudební doprovod zajistí zpěvačka imitující hlas velryb. Lidé sami jsou největším z tajemství…
Děti a úroky
Blondýna a hypoteční poradce. Sedí v italském bufetu a uvolněně rozmlouvají nad kuřecími kostmi a zbytky salátu. On říká: Vy teď platíte úrok, který byste vůbec nemusela. Ona, o něco později, říká: Já bych jednou chtěla mít rodinu. (Je jí přibližně čtyřicet – nespěchá.) A tak vytahují fráze, každý ze svého rejstříku, a staví si je vzájemně do cesty. Ale protože to jsou fráze, nevadí to. Mohou děti a úroky nalézt společný smysl v jedné řeči? Pod nimi v údolí talířů mezitím usychají kuřecí kosti.
9 názorů
Ironie...závěr první je asi nejčernější humor, který jsem zatím od tebe kdy četla...