Píseň dekadence

Zklamaný náboženský hrdina hněvem plápolající

že řád jeho víry hroutí se jak z karet dům

vítá záští zarputilé, jež sype sůl do rány hnijící

anathema, dští na hambu hovadům

Čas bije na dveře manželským spolužitím

jež tryská z touhy po síle státně konstruktivní

hvězdné nebe nám vybledlo mravním hromobitím

z příkazu po existenci jedině produktivní

A pouze odpadlík ruší pózovitou harmonii

co soudit o tom banditovi je věc nesnadná

snad čeká na Múzu v prapodivné loterii

než spolu s hvězdami se snese noc chladná