tobě, ti, u cesty

Smutek

Šedivý pruh mlhy v půl pátý ráno
mezi polem a nebem u Strupčic
přilepil na sklo auta kus svý paže
zapnula jsem stěrače a přidala na rychlosti
táhnul se za mnou až do Mostu
zpíval o létu  a trousil údy do vycházejícího slunce
půl pátý! – kdo to kdy viděl takhle brzo se vyhánět do ulic

Noc

V otevřeném okně visí vypravěčka stopadesátý noci
dlaněmi obrací dávno osiřelý domovy
pod rubem lítostivá panna
hebká na dotek

ze vzpomínek

na tebe si vybavuju koš plný přezrálých jablek
kdy vosy dorážely na mé holé ruce   a nakonec zešílely
uděláme mošt, uculoval ses  a sprejoval ty žlutý potvory
mý   paže   triko     dokud jsme nezdechly

po smrti

s přilepeným nosem na skle okna
pozoruju svý já
kreativní pitomec od vedle pouští zagorku
psa a plyny     vychechtává se z nočního mejdanu
mý já vyčaruje obloukovou pilu a přeřízne tu symbiózu

tobě

strčím vlasy za ucho
a promiň že tohle čekání na něco posouvá nazpátek
bolet je znamení    že vždycky dobolí
nazpátek? začátek?
Rozdíly nevidím
Za  ucho zastrčím jenom dva prameny aby až dos(p)měješ   svět taky uviděl

na cestách kde nikdo nechodí
v zatáčkách do polí  
promiň že nejdem životem smířeně
ať po nás roky naštvaně dupou a skáčou              stejně je doženem