Nudapláž

Pláž, náležící ke komplexu Zlatna obala, byla opravdu jen pro skalní příznivce opalování a koupání. Pro takové, kteří brzy ráno přijdou a večer odejdou. Kdo přišel později, deku si už nerozložil. Už od pohledu počet návštěvníků asi pětinásobně přesahoval její kapacitu a bylo nám předem jasné, že si nikam nesedneme. Ale že nebude ani kam stoupnout? Kdyby pláž měla švy, tak by v nich praskala. Museli jsme najít jiné místo, kde bych se pokochal podmanivou oblostí dámských tvarů a žena přehlídkou svaloviny a testosteronu.

Jižní konec sutomorské zátoky sahá až ke skalnatému mysu Ratac, na jehož vrcholku už deset století chátrá zřícenina benediktinského kláštera. Asi před pěti sty lety klášter pobořili Turci, v roce 1941 ke zkáze přispěli Italové, k dokonalému zpustošení přidali své i němečtí okupanti a v posledku ruští turisté. Navzdory takto důkladnému zničení je klášter stále jednou z nejhezčích staveb v kraji; a to počítám i hotely a rezidence. Konfrontace umění středověkých stavitelů s činnosti stavitelů dnešních je fatální.

Lesnatý park obklopující rozvalinu působí idylicky pouze z dálky. Při bližším ohledání odhalíte, že se jedná o nejstarší nepřetržitě fungující přírodní záchod na Balkáně. Skoro by člověk pomyslel, že to nebyl klášter, ale observatoř. Přesto je právě tohle místo pro jistou část populace neodolatelně přitažlivé. Avšak nepředbíhejme.

Pod skalním ostrohem Ratackým se mezi útesy ukrývá malá romantická pláž, divoká a kamenitá. Překonáte-li nástrahy sestupu po dlouhém strmém schodišti z přírodních balvanů, okouzlí vás mimořádně čisté a průzračné moře.

A pokud si cestou nevšimnete nenápadného nápisu FKK, dočkáte se i jiných překvapení.

Zde se všichni věnují zahálce odhaleni. Ostatně nahota je přirozená. Už v bibli je psáno, že  člověk byl vyhnán z ráje, protože se začal oblékat. Naturismus je osvobozující, zábavný a poučný; když ne pro vás, tak pro ostatní. Jsem přesvědčen, že vlády a parlamenty by měly zasedat na nudaplážích. Ovšem na nějakých jiných. Tahle Ratacká je totiž specifická ještě něčím jiným - mimo to, že se na pláži sluní výhradně křesťané a v parčíku nad ní masturbují výhradně muslimové, jsou téměř všichni přítomní, mohu-li to tak říct, muži.

Dvojice velmi opálených a notně osvalených pánů po sobě žertovně cákají, a když vyjdou z vody, rozprostřou si pod sebe navzájem ručníky, aby neumokřili přikrývku. Dávají si vzájemně ukousnout karotky a řapíkatého celeru, jeden druhému natírá záda olejíčkem, a když si myslí, že se ten druhý nedívá, tak nenápadně pokukují po ostatních pánech. Z pochopitelných důvodů – totiž aby nekupovali, jak se říká, zajíce v pytli, přijde-li na to.

A právě na téhle pláži jsme s manželkou nebojácně rozložili svoji deku. Tedy žena nebojácně. Já se od ní nehnul ani na krok, čímž jsem dával homomenšině okázale najevo, že jsem, co se mé sexuální orientace týče, spíše konzervativní. Jestli to gayové pochopili správně, za to bych ruku do ohně, ani žádnou jinou část těla nikam jinam samozřejmě nedal, ale z vilných pohledů čtyřprocentní menšiny, která zde tvořila většinu, jsem vyčetl, že si manželka vybrala opravdu dobře. Na druhou stranu fakt, že patrně vypadám jako homosexuální prostitut, mě poněkud zneklidňoval. Mezi půlky byste mi nenacpali ani sirku.

Vyrůstal jsem v době, která na gaye, jak jim dnes říkáme, nepohlížela příliš shovívavě, navzdory tomu, že kdykoli se potkali soudruh Husák se soudruhem Brežněvem, vášnivě se pocelovali. Navzdory pozdější osvětě zůstala ve mně jakási latentní gayoplachost zakořeněna. Není divu, že jsem se orosil, zaslechnuv:

„Zdravo! Vy Čechi? Ahoj! Pivo?“ To na mě dotíral osmahlý domorodec. Nejsem xenofobem, nevadí mi sexuální menšiny a soucítím s lidmi bez majetku a domova, ale žebravý homosexuální Cikán, to už bylo na mě moc:

„Přiznávám, jsme Češi, ale žádné pivo s sebou nemám,“ pokládal jsem hovor za ukončený. Ne tak Montenegr.

„Ne ne, to sam prodati pivo. I kuvam kafu! Moje ime je Dragan!“

Pravda je, že obvykle s gayi mnoho společných témat k dialogu nenacházím, ale Dragan se nakonec ukázal jako neobyčejně zábavný společník a bezva chlapík. Jelikož moje umění dohovořit se srbsky jen nepatrně převyšuje schopnost ovládat řídící panel jaderné elektrárny, rozmluva zpočátku připomínala nácvik plaveckých stylů na souši. Nicméně dozvěděl jsem se, že Dragan, bývalý reprezentant Černé Hory v bodybuildingu, v zimě vede posilovnu s tělocvičnou, ve které provozuje box, thaibox, kickbox a jukebox. V létě se pak válí na pláži, kde prodává pivo a kávu. Skvělá práce. Že já se líp neučil.

 „Najbolja kafa u Sutomoru!“ hlaholil svalovec. „Morate da ga probati!“ a už nám nesl dva koflíky jako pozornost. Nápoj byl horký, tak jsem chvíli zůstal jako opařený. Ale sotva se chuťové buňky probraly z kómatu, musel jsem tomu dobrému muži dát za pravdu – lahůdka veliká a síla nezměrná. Dragan vařil, dle vlastního mínění, pravou tureckou kávu. Technologie přípravy této delikatesy s účinky defibrilátoru spočívala v tom, že džezvu naplnil mletou kávou, přilil něco málo vody a na campingovém plynovém vařiči nechal směs několikrát vzkypět. Poté přelil do šálku cosi, co připomínalo roztavený asfalt. Kávu bylo nutno vypít ještě klokotající, neboť po jejím vychladnutí už by se nejednalo o nápoj. Z takového množství kávové sedliny by zkušená věštkyně dokázala přečíst budoucnost na několik životů dopředu.

Popíjeli jsme tedy s manželkou kafíčko a pozorovali to roztodivné panoptikum okolo. A že bylo na co se dívat. Po úzkém kamenném schodišti se dolů na pláž valily dvě ženštiny neurčitého věku a řekl bych až zeměpisných rozměrů.

„Ufff, ufff. Páááni, tááákovejch schodů! Von Fanda povídal, že je to pláž pro tůristy.“

„Hele a neříkal náhodou, že je pro natůristy?“

„No jo, to bude vono. Jéééžkovovoči, taydlejc sou samý naháči!“

„Vostaneme tuto na kraji, já už jsem splavená jako kráva. Dneska je to sluníčko ňáký rozdavačný, viď?“

„No jo. Že by nám vopravdu nikdo nepomoh postavit slunečník? Copak z těch pánů není žádnej gentleman?“ odmítaly si dámy přiznat, že pro lov zvolily nesprávnou honitbu.

Co se honitby týče, pro tu byly mnohem příznivější podmínky v lesíku nad pláží, ale i tam se po příchodu těch dvou hrošic udělalo nějak volno. Čtyřprocentní estéti se potají častovali kyselými obličeji a Dragan předstíral, že počítá tržbu. Když se dámy vrhly do vod Jadranu, ocákat svá impozantní těla zbrocená potem a impregnovaná opalovacími krémy, vlnobití rázem ustalo. Hladinu ozdobily pestrobarevné olejovité skvrny a mořští živočichové se kvapem přesunuli do bezpečí ropné rafinérie v zátoce města Baru.