Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStará zahrada
Autor
Gora
Chátrala od doby odsunu Němců z Chebu. Byla příliš blízko skřípotu v ohybech kolejnic, nárazům při posunování a páry z komínů parniček.
Mašinfírovi nevadila hlášení vyštěkávaná tlampači, při okopávání brambor byl vlastně tak trochu v práci, a zahrada po letech ožila jeho rodinou. Dětem připadaly zvuky z dráhy tajemné jako celé místo. Hustý plot z ptačího zobu tvořil neprostupnou hradbu pro cizí zvědavé oči.
Bouda u pivoňky sytě červených květů neměla okna. Dřevěná podlaha byla cítit stuchlinou. Děti našly ve skříni sbírku roztodivných starých knoflíků a štos časopisů z osmašedesátého roku. Žasly nad fotkami hubené Twiggy a skupiny Beatles, četbou objevovaly širší souvislosti světa.
Z bezpečí zahrady občas nakukovaly na točnu v depu lokomotiv. Jardóó, oběd...hlásal tlampač...
Houpačka, kterou jim vyrobil táta, lítala vysoko ve snaze zahlédnout něco z toho, co se dělo u jediných sousedů. Měli koně a povoznictví a říkalo se, že pan Krž je ras. Tak rády by věděly, co to znamená…
Mašinfíra časem koupil na chalupu drážní domek. Stará zahrada opět osiřela.
Jedno z dětí se tam občas vrací, ačkoliv nevyrostlo v obdivovanou Twiggi a dlouho netušilo, kdo byli Brouci.
40 názorů
Lakrove, no, hlavním námětem mělo být ono tajemno, které uvozovala zvláštní atmosféra zvuků z blízké dráhy, a taky smutek - vlastně tu zahradu stále někdo opouštěl... děkuju, jsem ráda, že sděluješ pocity, příště musím docílit výraznějšího dojmu...
Přijde mi to jakési nezřetelné; nezřetelné proto, že nepoznám, byla-li ústředním námětem tajemnost keři obrostlé zahrady, ohlédnutí do z dnešního pohledu jako by neexistující minulosti nebo pocit marnosti a pomíjivosti, plynoucí z poslední věty. Taky je možné, že jsou tam tyhle náměty vlastně všechny, protože se jedná o krátký "náčrt pocitů", dostavivších se po návštěvě toho místa.
Jani, tak jsem moc ráda, že ti má Stará zahrada kápla do noty, vážně...díky
Irčo, Tvoje krásné vzpomínkové vyprávění je mi něčím blízké, zejména parními lokomotivami, nárazy při posunování a vůbec celkovou atmosférou nádraží - vyrůstala jsem totiž v blízkosti nákladového nádraží na Žižkově, které je teď opuštěné, vlaky už tam dávno nejezdí...
TIP :-)))
blacksabbath
13. 06. 2017ráda tě čtu.....:-))...*/**
Hugo Ramon
12. 06. 2017Gori, drážní domek po vechtrovi? :-) jinak fajn :-)
Karle, díky za čtení a tvoji vzpomínku.
My měli nejdřív tuto zahradu, pak drážní domek se zahrádkou, kolem níž svištěly vlaky na Německo:-), a zvykli jsme si...
Kdysi jsme bydleli v továrním domě ve Velimi u Kolína. Hned vedle kolejí. S bráchou jsme měli večerrní vlaky zmapované. Když jsme leželi v posteli, poznávali jsme hodiny podle vlaků. Byly slyšet ale i vidět. Jako projíždějící stíny na roletách. T.
Karpatský knihomoľ
10. 06. 2017Myslím si to čo Čudla
Dodolo, nádraží mívají náladu tak trochu přežitého světa - rychlovlaky již jen profrčí:-( a díky!
Taky mám ráda zapomenutá nádražíčka s jejich zahradami, byť chátrajícícmi, dík za sugestivní přiblížení jedné z nich
Evženie Brambůrková
10. 06. 2017Takové vzpomínky jsou laskavé. /T
Oldjerry, rychle jsem je spočítala, je jich kolem pětatřiceti, ještě máme rezervy:-)) a díky ti.
Jardo, děkuju, to víš, celé mládí v blízkosti železnic...na té chalupě /drážním domku/ nám rychlíky svištěly kolem a my, děti, spaly jako dudci:-)
Dzravím.
Pěkná železničářská idila. I když ne často, rád cestuji vlakem. Takových zahrádek se v poslední době vyskytlo vedle tratí a adoptovaných strážních domků jinými majiteli, mnoho. Líbí se mi sledovat jak se postupem času mění. Některé chřadnou, jiné vzkvétají.
Květoň Zahájský
10. 06. 2017Tak nějak jsem si představil Zahradu Jiřího Trnky. ☺