talíř, mozek a holky

*

 

Prosím víc světla,             

ať ti vidím                                do talíře.

Je proklatě mělký                   a máš na něm tolik

tajemství.

Budoucnost je na něm tak daleko,

tak daleko…

Slyším ho říkat:

"Jednou na mě přistane

něco, co bude vážně

NĚCO."

A nakonec tenhle smělý talíř,

                                               přepadává přes hranu stolu.

Pád z vrcholu                       nadobro rozlámal

všechny             jeho            sny.

 

*

 

Mozek                        ta bestie

narážející na průchozí realitu.

Můj vnitřní zámek,

již léta bez návštěvy                   opravářů.

Co se skrývá v neprobádaných haldách

                                                       jeho obratníků?

Skrze mé oči            spatřil svět a věděl, že mu bude odhalen

                                                       i morální kodex      

Občanské neposlušnosti,

                                                       a teď se v něm jemně zachvívá

živoucí duše Henry Davida Thoreaua

v uvolněné póze                          a zářivém žaketu.

 

*

 

Navázat kontakt s ženskou                      rasou

uvnitř velkoměsta?

Teď je ten správný čas

mít se na pozoru!

 

Marie létá pražskými dopravními prostředky

a vznáší se v oblacích městské hromadné dopravy.

Eliška látá psychické paprsky na hodině psychologie

a vzývá kosmické síly na další hodinu matematiky.

Vanda si svobodně hraje s časem a boří hranice

mezi námi, vzpomínkou a políbením nedělního rána.

Jana medituje o nezkrotných vizích a láteří

nad nedostatkem páření, a taky, že jí brní v páteři.

 

Ach, královny                      víte vůbec

co vám chci říct?

Vzpomínáte na ten den?

Před dneškem?

Budeme si zase hrát          a bude to

jako dřív?

 

Najděte svého krále          a vzkřísíme

naše komické umění.

 

*

 

 

---