Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ikarus žije!

16. 06. 2017
0
1
541
Autor
Debraket

I.

Chtěl bych se podělit o příběh s Vámi

jen řecký mýtus – snad pouhé fámy

snad pěkné verše na papír psány

 

                         ...  počkat

proč by se Vás měl týkat středověk? ...

 

Inu, řekněme, uvažme ...

 

Dělám si šprým, jen žádný strach!

Nejsem ten únavný učitel lidu

jasně, že netýká, tak buďte v klidu!

 

Však pouze pro ty

kým ještě v životě

zbylo pár špetek těch dojemných sil

až moc drahých drobků a času pár chvil

dovolte mi jedno maličké

                            bylo

                            nebylo...

 

II.

V zemi, jež před časem přestala vzkvétat

přebýval příjemný otec a syn

nevím, zda z nízkého tlaku či z nudy

oba dva nesmírně toužili létat

nad zemí tyranů povznést se směle

užít si moci i ve vlastním těle

 

A tak

během úzkostně dlouhých nocí

v dobách kdy čerstvě napadla temna

tatínek v dílně sestrojil křídla

z hadího vosku a ptačího peří

myšlenky plánů dal na plátna jemná

– neslyšně uletět ze státu pryč

do krajů konečně svobodné vůle

vzdušnou čarou

rozsypal po zrcadélku

hluboký nádech

co ty na to, synku?

 

III.

Až k samotnému slunci, tati!

 

Ach nebe ...

Té touze se prosím vyhni, můj zlatý

slunce plá silněji než lidský chtíč

vosková křídla jsou křehčí něž zdání

že lze stoupat výš

toť omyl

                                  bezduché přání

kterým se bez stopy rozpustíš.

 

IV.

Ikarus poslušně kývne a mlčí

otec tak nevšimnul si vlčích očí

pokoru mylně pak nacházel tam

kde pokojně pýcha se rozmohla

                                             klam

co s papírem bezcenným

diplomem červeným

zdárně si obešla pád

 

V.

Posléze

krajinou pod nimi nic než jen voda

konečně sami

zdá se Ikarovi

              cukání

 

Dovol mi nyní zeptat se zpříma

k čemu jsou křídla, jsem-li omezen

mřížemi stropů tak nudného vtipu

                                                    otče

kde je ta krása v celé své šíři

vždyť navzdory větru co ve vlasech cítím

cosi mě tiskne dolů

                                    k srdci

že já jsem vznětlivý?

Tak ať se vznítím!

Já poletím výš

já dosáhnu tam

kde Beethoven hrál a kreslil Da Vinci

rozmýšlel Goethe a Homér

                                    existoval

vy všichni pak budete nuceni vzhlížet

táhnouti hrozny hněvu a zpěv

a ženy

ke mně domů!

 

VI.

Jaké to dítě!

Když bereš si s prstem i celou paži

planoucí sny tvé před zákonem mají

správcové staří

chaosem v hluku snažení mařit

slova tvá kořeny sráží na kolena,

kluku,

výš už nevyletíš!

 

VII.

Ikarus otočil své oči v sloup

letmo mu přikývl zase

tím zametl stopy

             po jeho hlase

a věřil si dál, že stoupat lze výš

než jen ten pouhý a přízemní savec

nechutný červ, dělnická špína

ubohá rasa, slaboučká žena

... kterou však byl

když bolestně ječel

na boha slunce

neboť mu křídla

                   zapálil.

 

VIII.

A zatímco padal

jako ryba v akváriu

jako tuňák v košíku ztrácel se v moři

stejně jak dějství v cigaretách hoří

svému otci

co s naivním apelem na křehkou mysl

připevnil křídla vlastnímu synu

                           ke klínu páteřnímu.

 

Ale jak směle

se na jeho popud vznesl

a proto jej litujeme ...

Chtěl výš a jen výš

až do posledních pater

brněnské AZ-Tower 

                Empire State

Building Dubajské věže kancléře Tokia

a přec ještě výš      – výš              a jen výš

až tam, kde se nachází

podle všech propočtů

odborníků na rodné vsi

například

tak třeba exosféra

těsně před dobytím prázdnoty vesmíru

uvízla uprostřed nebesa smrt.

                   

IX.

Bohužel

chtěl jsi být Bohem

teď budeš pod mrakem vlnami zmítán

                   po dně

zatracených lesů budeš se tlouct

budeš tam hořet a mrznout si sám

za to žes padl do proudů dojemných chvil

víme, žes mrtvý

a proto tě prosíme

                                        aby ses Navrátil

labyrintem úrodné pustiny zpět

ne kvůli nám, však celý svět

stejně jak egyptští havrani moci

ostatky mrtvých se živící v noci

přiletí zas

a rozdrtí všechno, co zbylo v nás

a co se v nás tvoří

a všechny ty zbytky naděje

                       shoří

a všechny ty zbytky

které jsme doposud nezvládli ztratit

                       v moři

a všechny ty časy

kdy jsme se stihli spustit svým otcům

                        z očí

... to všechno skončí.

 

X.

A tímto tak sám

na smrt Ikarovu přísahám

že i kdybych měl

být životem svým sebevíc krátký

strašlivě tíživý, hnusný a vratký

už nechci zpátky – neletím tam

přes všechny své závěry marné

přes nezdárné úvodní stránky

pár drobků času

chci zůstat sám sebou

do chvíle upřímně bělavých dní

dříve než egypští havrani moci

                             sní

                  i nás

poslední.

 

1 názor

Alenakar
17. 06. 2017
Dát tip

Asi nejlépe zpracoval téma Ikarova pádu na svém slavném obraze Pieter Bruegel.  - Ano svět si tak nějak nevšímá "Ikarů",kteří jsou přesvědčeni,že letí k slunci. - Nikdo je nebere na vědomí.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru