hermafroditi, o ztracených křídlech

Nechávám volnost stínům
ať mě pohltí   projdou mnou i setrvají
přeškrtnou záda

na spálených místech mezi lopatkami 
dešťovky kroutí mříž
hrají si
překvapené mnohoznačností světa
hrají si
s rozumem i tělem  
která část jim bude bližší
a pak se půlí do obou hemisfér

hladím rozpukanou cestu
odráží všechny nepokoje
i stromy   kterým se drolí kůra těsně nad zemí
sbírám ji do vysušených dlaní  
brousím lýtka a zase vracím zpátky s kousky rozpukané kůže
cik cak sbírám šátky
do nich balím všechnu tu zašlou vznešenost
… a že zima
s nedopsanou básní vrací prsty do mé hlavy

odkudsi přišly tvoje nohy
zmapovaná chodidla připomínala vysušené kytky z památníku
stejně trudovitě odolávala času
nakonec ses obul
i když se zima proměnila v léto
a ve vzduchu páchnul tér k zalknutí 
vyspravená cesta plivala páru          

a ani jediný pták pod prověšeným stropem...

 
                                                                                     byla to trochu krkolomná cesta 
                                                                                     sněžila z téru kamínky  

řezal jsi do dřeva kačenky
dneska mají cenu mého zlata  
kterým svítím hromosvodu
když probloudím noc
a pak ti tancující hadi
roztroušení na vyvýšených místech   jejich schovaný jazyk když tančí v mezerách 
natahuješ krk
máš štíhlý vaz  
pruhovanou kůži zebry
mezi žebry svatozář
           a hadi kývou za nás všechny    tak    tak    tak

stý rok držím rovnováhu pod šapitem
na jednom konci žongluje dešťovka s přeplněným břichem
na druhém baletka Lenka
děti hází do záchranné sítě jablíčka

otupělá lana napínají svaly   
popraskaně civí k nebi

ty
stoprocentně můj otisk
poslušně vykrajuješ přesně ohraničená kola 
entluješ je a posíláš novým dětem
hranaté jim přijde nepatřičné  a tak si budou brousit  lýtka do krve
až přejdou práh
budou kulatí

už vchází
v rumělce tančí rusalky   podpírají strop
 
naděje okusuje mříž
a měsíc na tvých zádech povzbuzuje dešťovky  

                                                                                                                                              a myslím na skříňku s modrými kamínky

                                                                                                                                              kterou jsem nikdy neměla a je mi to už úplně jedno