Bohatýři okamžiku

Dvacetčtyři pater

Všech dvacetčtyři pater jejího srdce hoří touhou, ale složky integrovaného záchranného systému nikde. Taky do iDnes se ta zpráva nedonese. Kdyby se takto probouzela alespoň někde v Londýně. Požár srdce. Výraz, za nějž by Just s Rejžkem udělili autorovi červenou kartu a snad ze vzteku i poplivali celé studio svého Kritického klubu. K tomu všemu.. 

Sladké lži

Rodiče jí říkali, ať nemluví s cizími lidmi. A tak stojí jako úd a ani se na něj nepodívá. Jistě, lže jí, že od rána nejedl a že drobák by pomohl. Ale kdo takové holce vlastně nelže. Je trochu hezká a to je tak všechno; říct jí, že je nudná idiotka, by nebylo slušné, řekli by asi každí rodiče. A tak tam ve Vodičkově stojí, odvrací se od tuláka a čeká, až ji zas někdo vylže něco pěknějšího.

Bohatýři okamžiku

Bude devět, do oken se opírá slunce, ale oni ještě spí. Byla to divoká noc. Táhli městem s lačností v zádech, bohatýři okamžiku. Účastníci Muzejní noci. V Holešovicích viděli Picassa, na Pankráci zas obušek, kterým v roce 89 dostal po hlavě Ruml, v Haštale zas desky Mistra třeboňského. Zpití dojmy pak dorazili domů a usnuli tvrdě, duševní flám vyčerpá podobně jako diskotékové třeštění. To činorodý děda z Kocelovic u Blatné už od soudného rána měří teplotu, tkal i rosný bod a Radiožurnálu hlásí, že dohlednost je dobrých osmdesát kilometrů. 

Holky v hloučku, Číňan v kloboučku

Holky v hloučku na Můstku. Ztělesňují jaro, půvab dospívání. Krouží kolem nich Číňan v slamáčku, s výrazem chlípně nenápadným. Na paměti má doporučení mistra Li P: „Ó mužové, nic tak neprospívá vašemu zdraví, jako střídmé požívání tučné stravy, pití horkého mléka, teplé koupele a styky s mladými děvčaty.“

Jugoslávec v Tescu

Tesco. Jugoslávec se ptá přes telefon, zda má koupit grčki jogurt. Nemá, a tak jde dál. To holka s velkým zadkem si jich pár vezme. Musí přiživovat tu libovou parádu, říká si Jugoslávec. Pak je rozdělí regály, tak jako tenkrát na Balkáně nevinné milence válka.