Chvála manželství

Chvála manželství

Ulicí se nesou hlasy, pak zesílí v křik. Někoho nejspíš vraždí, neboť roční počet vražd v Praze osciluje kolem třicítky a už „jdeme do finále“, zapěli by televarietní baviči. A v posteli do sebe drcnou manželé, zvuky násilí je probudily. Chvíli poslouchají, s očima upřenýma k sobě, jako by se ujišťovali, že se jim to nezdá. Když hlas v ulici uhasne, zas se k sobě otočí zády. Jako Clamence, hrdina Camusova Pádu, neskočil do Seiny, aby zachránil tonoucí, i jejich lhostejnost má svou existenciální příčinu: manželstvím se dobrovolně vyloučili ze světa; přijali jedinou odpovědnost: za pokračování vlastního druhu; přísahali si věčné alibi před druhými. Tep pomalu vymizel, statistika byla naplněna.

Má prázdniny a žízeň

Prostopášný smích jde z ulice. Plazí se po stěnách, zalézá do oken. Má prázdniny a na znamení žízně si vetkla kytku do loken. Tady rým předčasně končí a její cesta nocí začíná. Pod okny oplácána česká barbína.

Rusky

Dvě Rusky v bezmasé jídelně. Nejprve provozují tento rituál: jedna zdvihá ruku s telefonem jako rameno jeřábu nad tác a fotí jídlo, zatímco druhá píše zprávu; pak se vystřídají a druhá fotí, první píše zprávu. Svá těla, pleť a vlasy pěstují pro případné setkání s oligarchou. Tady v ulicích Prahy narazí spíš na snílky. Nevím, zda tohle ví nebo alespoň tuší, ale jazyková bariéra mi neumožňuje varovat je, a tak si je jen dobře prohlédnu a vložím do miniatury.

Na stupních biovítězů

Vybalí zákusky z papíru, položí je na konferenční stolek, usadí se okolo a zesílí rádio, protože zrovna zpívá Jakub Smolík své Ave Maria. Míchají cukr v kávě, olizují lžičky a říkají si fráze. Děti v rámečcích opřených o nábytkovou stěnu se usmívají, jak jim kdysi dávno naznačil fotograf. I oni se usmívají, protože kolem pobíhají jejich děti a hřeje je pocit, že přispěli k věčné slávě lidstva; tváří se bezmála tak, jako by vymalovali Sixtínskou kapli nebo knokautovali Tysona. Pobyt na stupních biovítězů. Tak ještě vyfotit punčové řezy a zpátky na zem. 

Completely finished

Bitva o Mosul je completely finished, hlásí paní z BBC. Ale byla bloody, dodává. Londýňan John pozorně poslouchá a žvýká krvavý biftek. Společnost od něj očekává komentář, ale John jen polkne kus hovězího, povolí kravatu a pokývá hlavou. Chytne se u krku, zbrunátní a padne z židle naznak. Completely finished, skloní se nad ním žena v kostýmku. Nikdo nečeká další komentář.