Jeffrey Schaler o psychiatrii

Překlad známého projevu Jeffreyho Schalera o psychiatrii.

Jeffrey Schaler o psychiatrii

Dámy a pánové, je pro mě velkou ctí, převzít dnes večer tuto cenu pojmenovanou po mém drahém příteli a kolegovi Thomasi Szaszovi.

Jak Thomas Szasz před lety napsal: Jediná opravdová politická ctnost je poslušnost autoritě a jediný opravdový politický hřích je nezávislost. Nezávislost činí autoritu zbytečnou a to je to, co ji vždy spolehlivě rozzuří. Nepochybně vám bylo řečeno, že nejste normální, když se odvažujete říkat, že císař nazývaný psychiatrie je nahý, nemluvě o „pitomý“ a „ignorující poznatky vědy“. Alespoň to někteří mí kolegové na jedné univerzitě říkají o mě. Takže jestli se vám tohle někdy stalo, jsem tady, abych vám řekl, že nejste sami.

V polemikách o psychiatrii a existenci duševních nemocí nejde o vědu nebo medicínu, ale o moc. Když s vámi psychiatři začnou souhlasit, měli byste se znovu zamyslet nad tím, co říkáte. Něco může být špatně. Takže bych vám rád řekl několik kacířských myšlenek, což platí tím spíš, že mám psychologické vzdělání a když kritizujete svou vlastní profesi, je to považováno za obzvláště svatokrádežné.

Jak víme, že to, co nám lidé z psychiatrické sekty říkají, není pravda? 
Předně ta víra, že jsou známy poškození mozku způsobující duševní nemoci. Pravdou je, že nemůžeme poznat, kdo je duševně nemocný a kdo ne, na základě snímků mozku nebo rozboru krve. Psychiatři si museli pro své nemoci vymyslet vlastní učebnici patologie, protože patologové je neznají. Říká se jí Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, DSM: úžasné dílo… imaginace.

V čem je rozdíl? Jaký je rozdíl mezi DSM a učebnicí patologie? Každá porucha z DSM je vymyšlena. Každá choroba uvedena v učebnici patologie je objevena. Skutečnou chorobu lze nalézt v těle při pitvě. Duševní nemoc ne. Duševní nemoc označuje něco, co osoba dělá. Skutečná nemoc označuje něco, co osoba má. Nebo jinak: Potřebujete jednu osobu, abyste měli skutečnou nemoc; chce to dvě osoby, abyste měli duševní nemoc. Pokud jste sami na ostrově, můžete onemocnět skutečnou nemocí, jako je rakovina nebo onemocnění srdce. Ale nemůžete onemocnět duševní nemocí, jako je hyperaktivita nebo schizofrenie.

To proto, že duševní nemoc je vždy diagnostikována na základě nějakého mezilidského konfliktu. Když lidé dělají něco, co druhým vadí, můžou dostat diagnózu duševní nemoci. Pokud je diagnostikující osoba mocnější než diagnostikovaná, nevznikne žádný problém. V tomto smyslu je diagnóza duševní nemoci vždy zbraň. Diagnóza skutečné nemoci ale ne.

Vzpomeňte si, jak když se lidé na někoho rozlobí, nevyhnutelně začnou používat diagnózy. Říkají: „Jsi blázen“, „Nejsi normální“, „Jsi paranoidní“. Umíte si představit jak někdo v takové situací říká: „Máš cukrovku“, „Máš Parkinsonovu chorobu“?

Mezilidský konflikt nijak nesouvisí s onemocněním skutečnou nemocí. Nemůžete onemocnět cukrovkou, protože někomu se nelíbí, jak myslíte, mluvíte nebo jak se chováte. Abyste měli duševní nemoc, musí tam být někdo jiný, kdo posoudí, zda je vaše chování dobré nebo špatné. Takže diagnóza je zbraň. Nástroj, který lidé užívají proti sobě, obzvláště v situacích, kdy je tam nějaký mocenský konflikt. A léčba? Léčba duševní nemoci je trest. Vezměte si naše trestní právo. Když někdo spáchá zločin a v soudní síni je psychiatr, může jít obžalovaný do psychiatrického zařízení místo do vězení. Umíte si představit, jak soudce říká: „Odsuzuju vás k onkologické léčbě“?

Tvrdím, že psychiatrická léčba je horší než vězení. Protože ve vězení se nerozhoduje o tom, jak dlouho budou lidé zavřeni, na základě toho, co si myslí o sobě a o světě. Samozřejmě na psychiatrii je to právě tak.
Pokud o sobě a světě nesmýšlíte správně, budete zavřen déle.
Psychiatři rádi říkají, že duševní nemoc je skutečná choroba jako rakovina; ovšem analogie mezi duševní nemocí a skutečnou chorobou není vzájemná, není oboustranná. Mít rakovinu není jako být v depresi. Lidé s rakovinou nedostávají elektrošoky, aby se cítili líp – obzvláště pokud je nechtějí.

Zvažte jak melanom, smrtelný druh rakoviny kůže, je chorobou tady právě tak jako v severní Indii. Pokud máte melanom, přestane snad existovat, pokud se přesunete do jiné země, jiné kultury? Ovšem že ne. Pokud se budete potulovat a meditovat 15 hodin denně na úpatí Himaláje, můžete být v Indii klidně nazýván svatým mužem. Vezměte tu samou osobu, přemístěte ji do Washingtonu před Washingtonův monument a dostane diagnózu paranoidní schizofrenie a bude hospitalizován na psychiatrii.

Co si myslíte, že by psychiatři udělali Ježíšovi, kdyby žil dnes? Nebo Buddhovi? Nebo Mohamedovi? Rovnou do psychiatrické nemocnice a injekce antipsychotik, aby přestaly ty bláznivé řeči. Dnešní psychiatři jsou skuteční inkvizitoři. Ukřižovali by svaté muže a ženy minulosti bez váhání.

Můj otec byl poslán z nacistického Německa do Ameriky v roce 1933, když mu bylo patnáct. Od doby, kdy byl poslán svou rodinou z Německa, protože byl Žid, až do své smrti před pěti lety, měl noční můry, že ho pronásledují nacisté.  Bojoval proti nim celý svůj život: když bděl i když spal. Ptával jsem se ho: Tati, co si tehdy lidé v Německu mysleli? Co si mysleli, když viděli nacisty pochodovat kolem? A on na to říkal: Nikdo je nebral vážně. Nikdo nevěřil, že by někdy mohli získat moc potřebnou k tomu, co udělali. Smáli jsme se jim.

Takže třebaže vás nabádám, abyste se vysmívali těm psychiatrům, kteří tvrdí, že dvě plus dvě nejsou čtyři, je třeba je také brát vážně – obzvláště když jde o škody, které způsobili lidem ve jménu pomoci.  Protože pokud to neuděláme, historie se bude opakovat. Budujeme odpor proti psychiatrickému Gestapu. Občanská komise za lidská práva je důležitý partner v boji za svobodu a spravedlnost. Proto jsme dnes večer zde a proto se zítra nerozejdeme. Děkuji vám.

 

---

Projev je zde: https://www.youtube.com/watch?v=_-iYngr6N60

---