být nostalgická není trestné

Všechny tři volnoveršové básničky jsou předělávky starých věcí(haiku ne ,to je nové a napadlo mě včera v noci,když už jsem skoro usínala). Minule jsem se tady bavila o předělávkách s jistou Anabel v tom smyslu,že třeba za rok teprve můžeme vyjádřit nějaký pocit nebo myšlenku,pokud si pamatujeme,co jsme chtěly říct. Ono se to pak někdy totiž po roce jaksi poskládá samo.

především musíš vědět, jestli tě to baví... přepisovat je fajn ve chvíli, kdy jen piluješ, ale zase každej to máme jinak nastavený... onehdá jsem s někým diskutovala, jak psát básně... napsat, nechat uležet, přepsat, nechat uležet, pilovat, nechat uležet a když je autor spokojený, vyvěsit.. a nebo nespokojený, vyhodit :))) no tak takhle asi píšeme všichni, něco sdělit, je řehole :) asi .. hodně píšu jen pro sebe, poslední dobou mám pocit, že nedokážu vyjádřit to, co bych chtěla, tak to nechávám otevřený a uvidíme :)  

dej si oraz a pak se k tomu vrať

Já jsem ten svůj dnes vložený sonetek předělávala pořád dokola celý včerejšek(mezi jinou prací samozřejmě) a ještě dnes ráno. Stalo se mi,co se mi často nestává : měla jsem tuhle básničku už téměř rok v šuplíku a byla jsem pořád přesvědčená ,že je dobrá. V sobotu jsem ale hodila jinou,novou básničku,také "dobrou" do koše a najednou mi "Dekadentní etudy"(tak se to původně jmenovalo), dobré nepřipadaly. Přepisovala jsem a přepisovala a to,co nakonec vzniklo,je konstrukně dost jiné než ten sonet původní. Je to ale vůbec lepší ? Nevím. Nejsem si poslední dobou jistá vůbec ničím. Určitě je dobré,když je člověk sebekritický,ale v posledních dnech se začínám bát ,že už budu jen přepisovat a přepisovat kde co a nebude to mít žádný konec.

:))) tak ašš je celkově jinej :))

píšu na co mám náladu, teď zrovna zachycuju pocit genovýho dědictví :) ale nějak mi to nejde, jak bych chtěla... pořád to není ono...

Praktická ukázka oné rytmové ,rýmové a symbolové nostalgie je Dům s klavírem II. Ten by dal Aššur určitě na index ,kdyby mohl.

Prožitková lyrika,která spojuje minulost a přítomností a budoucností...

Mám ráda náladové básničky i když já se pokouším vykřesat náladu spíš z rytmu a rýmu. Ty jdeš cestou autentických prožitků,já se pokouším zachytit cosi univerzálního,třeba nostalgii jako takovou. Každopádně s tebou se ztotožní daleko víc lidí,jako třeba já v tomhle okamžiku. Tip.

dodolo, jj, jak člověk stárne... :)

Nostalgické, intimní... návraty v čase

dobrááá, se polepším a napíšu nějakou nesentimentální :) pošlu ti pak avízko, jestli je to lepší...

zakaslani je normalne a k nicomu zasadnemu nevedie. sentiment vedie k takymto dielam....

ašš, prdlajs, to by potom mohlo být trestný i zakašlání ...

neni, ale malo by....

všem díky za čtení :) 

 

Nejvíc se mi líbí pasáž od špičky hory po představy.

Chtěl jsem, mnohokrát, také jsem se řízl. Verš je psaný na tělo, dobře tomu rozumím. Vracím se alespoň v představaách. Krásné čtení a snění.

Jedno velké ano. /T

Řízl a bolí to víc než nožem. Asi ten kontrast krve a papíru. Jako by šlo o významnou záležitost. Podpis smlouvy nebo tak něco :-)

Tož dozrávej Agátku ;-)

Já osobne si myslím (ale nejsem právník), ze není trestné ani zverejnení tohoto dílka. Líbí se mi hned ten název. (Z)vrátit cas jsme nekdy chteli asi vsichni. (lehce prezrálý smajlík)