tisíc tři sta třicet tři dnů

Těmi pozitivy si mě velmi překvapila. Básně jsem si vytiskl a pověsil nad stůl. Být upřímný za každých okolností, řáci pravdu a neublížit, neponížit a neublížit je odvaha potlačit co ve mně křičí - dej mu na hubu.

Za verše díky a bod.

jj, kdyby neměla uši :))) díky za zastavení :)

Vytlemená Borhyová. Výborné

To máš právdu. Práce člověka velmi často zdržuje od práce. Ale smůla - musíme z něčeho žít.

mám ten luxus, že si plním svý sny od doby, co jsem se rozvedla... všechno, co se mi líbilo u jiných, jsem si vyzkoušela... umím spoustu zajímavých činností a v důchodu je jen vylepším... třeba sochy, na ty teď nemám tolik času, chce to víc se tomu věnovat, udělám si jich menších maximálně dvě tři za rok... takhle budu sochat od rána do večera... víc malovat... a tak různě :)  umění je o náladě, času... když se do toho nemůžeš zcela ponořit a ruší tě takový věci jako je práce třeba... :)))) 

Já vím - jsem příliš racionální. Člověk by asi měl pořád o něčem snít. Třeba si v důchodu splnit různé plány z dětství a mládí.

:) to mě rozesmálo... příprava spočívá hlavně v tom být připravena na všechno :)) tzn. i na ekonomický krach podnikavých dětí, i když tam mi nebezpečí nehrozí, protože trvalou přípravou mi to je fuk ať se starají samy - mají dvě ruce jako já? mají  :) rodiče už nemám, takže tam mi překazení nehrozí ... tak jen pevné nervy a dost peněz, abych si mohla užívat navzdory ekonomickým krizím a nenažraný společnosti :))) vtip spočívá hlavně taky v tom, že pravidelným tréninkem jsem vůči šmejdům imunní :)))  tak jen si zaťukám na zdraví, aby sloužilo..

 

 

Dávám tip za literární kvalitu a za odvahu,ale jinak si myslím,že je tvoje velké plus,že tak nepíšeš pořád.  - Já si žádné plány na důchod nedělám,protože vím,co si plánovali mnozí mí známí a - vesměs bylo všechno jinak. Obvykle všecho " překazili" "příliš staří rodiče" nebo například ekonomický krach podnikavých dětí. Člověk míní,pánbu mění.

kví, pravdu díš :) doufám, že trénink vyjde a nakonec z nás budou nepříjemný starý báby :)) muhehe ...

 

Evžo, jj, ty starý pravdy člověk ocení vždycky na starý kolena :)

Každý smyslupně prožitý den má cenu a to platí i v důchodu. :-)/T

 

Každý smyslupně prožitý den má cenu a to platí i v důchodu. :-)/T

 

Já za tebou (a dalšími) brousím vždy jen s (u)brouskem. Agáto, doporučuji ti dílko ještě poněkud rozvést a vydat pod originálním názvem „Tisíc tři sta třicet tři dnů, které otřesou světem“. Asi před třemi týdny jsem zkusil podojit kozu. Napoprvé mi to moc nešlo. (vytlemený smajlík)

/*

:) ano dny zní lahodně :))))

goro tak to je mi líto... těžká artroza je na houby

Máš krásné plány. Já se ve čtyřiceti naučila dojit...a je mi to houby platný kvůli těžké artroze:-) - tak držím palec/ten ještě funguje/, aby to tobě šlo:-)

jak to hned jinak zní, když napíšeš tisíc třista třicet tři dní...

než když napíšeš 3,652054 roku...:o)

Znám. A z tebe ten optimismus taky přímo sálá.

dodola, dožiješ, dožiješ :)

Hugí, já tebe přece taky :)) 

sama budu bezejmenná - krásná představa

vidím to podobně, jestli se toho vytouženého dne dožiju

Nekdy ostep jindy kompromis. Alchymistko :-) zapalime v noci vatricku dreva a budes v jejich vlasech hledat usmireni. Mam te rad :-)

díky za zastavení... já se na důchod vlastně připravuju asi deset let :) vím, že to zní divně, ale jsem sama a tak šetřím, realizuju se - od psaní až po keramičení, vymýšlím pořád nové věci, začala jsem znovu šít na stroji... a hlavně se šetřím - nejvíc nervy - abych co nejdéle vydržela :)  naučila jsem se, že strach je jen slovo a hlavně - jsem věčný optimista... tak snad ke mě bude osud přívětivý a naučím se ještě dojit kozenky a dělat sýry  :))

a taky prožívat každý den a vážit si... jj, to určitě znáš

Ono totiž ještě pořád - od měsíce k měsíci, od týdne k týdnu, a jen to letí.

Jo, rozumím ti, a moc. I v tomto tvým posledním komentáři. Měl bych si oddechnout, že už to mám za sebou, ale ono ne tak úplně.

:)

já mám zase někdy pocit, že to letí... to když si to moc nehlídám, to mám pocit, že se měsíc zcvrknul od uzávěrky k uzávěrce :))) a najednou se zastavím a říkám, tolik ještě?  ale spíš to utíká až mám někdy strach.. takovej ten maličkej, co kdyby mi utekla energie... co bych pak asi dělala :))

líbí se mi ten optimismus...:o)

pro mě je ten den D ještě v nedohlednu, někdy si připadám jako ten Achiles, co chtěl dohnat želvu: čím víc se k ní blížil, tím víc ona před ním utíkala...

Santie, to je právě na jeden zátah (nádech) hihi tak, jak mě to napadlo :))

ale odentruju :)

 

móda ošklivosti - no já bych to viděla trochu jinak - ale jen maličko :)

pamatuju se ještě moc dobře, co zabilo mýho tátu a mojí mámu - přetvářka, neschopnost si popovídat, nalít čistýho vína. Máma byla strašně nešťastný člověk, který se držel zásad a co by řekli druzí a sama nebyla schopna z toho začarovanýho kruhu vyjít a trápila se... táta si vzal raději život... takže už od samého začátku vím, že některé "slušné" věci člověku spíš ublíží než posunou...

a taky píšu, že umění neurážet lidi je alchymie :) 

 

díky za zastavení

Taky se mi líbí první. Druhá je hodně hustý pole, přihoď pár enterů, bude se to očím líp číst, budou vědět, kde se můžou nadechnout.

I mně se líbí ta první!

Nehněvej se prosím za můj rozdílný názor, který uvádíš v prologu. Abychom mohli spolu žít, je třeba na sebe brát ohledy. Ty "servítky" jsou velmi potřebné. Nejen u talíře... To vůbec neznamená, že si budeme lhát, ale že se budeme snažit ty druhé pochopit - a zbytečně neubližovat. Pozoruji, že nastala "móda ošklivosti", ale doufám, že brzy odezní... 

 

První se mi líbí. Přeju ti to!