Mýty, mýty, mýty

Po internetu se to šíří jako plevel: Mýty o cukrovce, Mýty o době temna, Mýty o hubnutí, Mýty o těhotenství, Vyvracíme mýty o pitném režimu! a tak dál, a tak dál.

Co vlastně znamená slovo mýtus? Slovník spisovného jazyka českého poprvé vydaný v šedesátých letech minulého století uvádí dva významy: 1. smyšlené vyprávění, podání o vzniku světa, o bozích, o přírodních jevech a legendárních hrdinech; vůbec vyprávění z doby, z níž nejsou historické prameny; báje: řecký mýtus o Prométheovi; podsvětní, pohanské mýty; nejstarší slovanské mýty 2. něco smyšleného, vymyšleného vůbec; výmysl, smyšlenka, blud: mýtus rasový; germánský mýtus čisté krve; mýtus peněz „zbožnění“. Je evidentní, že současných internetových titulků se týká význam druhý, tedy „blud“.

Opravdu jsme v minulosti žili v tolika bludech? Zřejmě ne. V současnosti máme jen k věcem jiný přístup, objevujeme nové možnosti, což je ve vývoji společnosti normální. Autoři článků tím chtějí říct jen tohle: dříve se během těhotenství doporučovalo to a to, my - tedy současní lékaři - doporučujeme něco jiného. Nebo: dříve se o době temna uvádělo to a to, my - současní historikové - jsme přišli na to, že to vlastně žádné temno nebylo.

Každá doba si zkrátka žádá své. A v každé době lidé realitu vnímají jinak. Z dnešního hlediska třeba temno temnem nebylo, ale jak to vlastně vnímali tehdejší lidé? Ani těhotné ženy nebyly dříve vystaveny stresům a působení znečištěného ovzduší jako ty dnešní. Nebyly ani přístroje, které by neustále monitorovaly vývoj plodu, proto se spousta věcí neřešila.

Jinými slovy, žádné bludy ani mýty to nebyly a nejsou. Je to jen další módní slovo, které se novinářům zalíbilo. Patrně uvažují takto: když dám do titulku „mýty“, tak si to každej přečte...