Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMateřské mimikry
Autor
Movsar
Mateřské mimikry
Italský bufet, čas pozdního oběda. Dvě ženské s kočárkem. Nevíš, která je matka, protože ženy nad dítětem se vždy tváří mateřsky. Ne z instinktu péče, jak říká obvyklé klišé, nýbrž z touhy účastnit se na té velké, mysteriózní věci – rituálu plození; to na něm chtějí mít podíl. Jejich výraz soukromého pouta není určen dítěti, ale cizím ženám: jsem zasvěcena; jsem jednou z vás, jste-li matky, jsem už jiná a lepší, nejste-li jimi dosud. Mateřské mimikry jsou dokonalé: potom, co vstaly, ukázalo se, že matkou je ta, kterou jsem nehádal.
Rum s námořníky
Piješ s námořníky rum a dokud můžeš, kleješ. Ulice jsou prázdné na střepy sklenic a lahví, neboť štěstí bývá křehké. Občas se strhne rvačka a až policejní sirény jako bílý ručník zastaví krveprolití. Prostitutky se objevují a mizí, objevují a mizí v časově totožných intervalech. Až se rozední, zas tudy budou maminky vodit děti. A ty až vyrostou, budou pít rum, svádět rvačky a v pravidelných intervalech se budou objevovat a mizet ve vchodech pod červenou lucernou.
Bageta s klíčky
Malá inspirace ke svačině. Dnes v oddělení pečiva v Bille četl jsem cedulku: bageta s řitními klíčky. Správně bylo pochopitelně s žitnými klíčky. Tato drobná neostrost zavinila, že jsem si ji nekoupil ani po druhém, správném čtení. A nejspíš už ani nikdy nekoupím.
Špinavá místa Prahy
Ráno. Tramvaj je plná lidí. Neklidně se otáčejí, jsou jako plachá zvířata. Přitahováni špinavým místem směřují k Vinohradům. Kdyby se k nim člověk přiblížil, dokonce snad chtěl vložit ruku a pohladit je, ucukli by a zasyčeli. Na náměstí Míru se ztrácejí v stínech domů, úlevně mizí uvnitř špinavých míst.
Dietní plán na 10 dní
Veze si s sebou mír v duši a „Dietní plán na 10 dní“. A v něm si čte a usmívá se, protože už se vidí štíhlejší, vždyť deset dní je na dohled. Mladá žena v tramvaji. Zatím se jí zpod volánků na srpnové slunce vlní tučné dary, ale ona už jim strojí úklady. Chce být manekýna? Vždyť tomu muži o pár sedaček dál ze rtů blýská slina. Někdo by měl zadržet její ruku, roztrhat plán, vykasat blůzu, učinit z ní múzu.