Chatička a ptáček Robíček

Chatička a ptáček Robíček

Jarčin manžel chce chatičku, ale nějakou pěknou, špígl nýgl. A kdyby ji tak koupila Jarča. Reginka zve Jarču i s manželem na tu svou, aby viděli špígl nýgl chatičku. Pojedou ze Smíchovského nádraží, bude to bezva. Olinka se budí, sedá si a přítelkyním potvrzuje, že na chvíli usnula. Pak přejdou k jiným tématům, Jarča si zapálí cigaretu a pochlubí se, že jejich ptáček umí mluvit, dobrých sto slov, a říká taky: „Já jsem ptáček Robíček Horák.“ Anebo: „dal bych si šampíčko.“ Olinka mlčí, do Žlutých lázní chodí už dobrých třicet let. Jarča i Reginka ostatně taky. Jen jejich manželé ne. Ti doma sní o chatičkách a učí mluvit ptáčky.

Smutná pozadí

Když jdou nebo stojí, vypadají zklamaně, trápí je těžkosti. Když se vystaví slunci vleže, naberou široký úsměv. A já jej opětuji.

Ivánek

„Ivánek, ten ho má jak páku od letadla,“ plácne se do stehen Jarča. Regina a Olga se smějí, až se jim rozvlní mohutná prsa na břiše. Ivánek prý býval řezník, pak starožitník a karbaník a milionář. No a majitel páky od letadla. Má sice obří panděro a kotvu na rameni, ale na Linkedin by se se svým životopisem psaným plážovými tetkami stydět nemusel.

Pláž

Pláž. Místo políbení snědých múz, místo prosté hrůz. Když se zvedne mocné bokobití, toneš. Bez hrůzy toneš. A to poslední, co by sis přál, je být zachráněn.

Falešné věci

„Jak mám ten falešnej přední zub..“ začala dentální téma padesátnice v černých bikinách. A jak se chystala projít celou historii své zubní karty, uvelebila se ve svém poloautomatickém lehátku do polohy pololežmo. Její přítelkyně si zatím odložila podprsenku a vystavila slunci svá vůbec ne falešná ňadra.