Poslouchám

To je dobře.

Děkuji za  zastavení ...už se nebojím.

Krásně napsáno a působivé jako máloco. Držím palce.

Dík...i já jsem ráda, že "hrdinka" příběhu ještě občas něco napíše ;-)

Působivě napsáno... jsem moc ráda, že to dobře dopadlo... v povídce i v realitě.

už to budou čtyři roky...

Aha, vidím že sis taky prožila své. Moc hezky jsi to tu vyjádřila, včetně básně na úvod. Nevím co je hezčí, asi nejlepší takhle, když to je pohromadě. Krásné.

Ležela jsem na nadstandartním pokoji - sama. Jako zaměsnanec jsem to měla grátis. 

Veľmi originálne,azároveň bolestne ľudské. Veľmi.

Je to jen zápis pocitů...sestavený tak, aby nevydíral čtenáře. Vždy, když si potřebuji "srovnat myšlenky", psaní mi pomůže. Je to o takovém "uvědomění si sebe sama". Já píšu víc "pro sebe" než pro druhé ;-) Dík za zastavení.

naozaj pekné,

keď si ležala v nemocnici, personifikovala si si tú trojicu? 

Spomínam si, že bolesť som si snažila už uvedomomovať, precítiť, zanalyzovať - a dúfala som, že potom bude bolieť menej...nebolela menej. Ale keď to nebola taká tá najukrutnejšia ukrutná bolesť, najviac mi pomohlo myslieť na niečo iné, robiť niečo (napr. pracovať - tak, aby moja pozornosť bola nevyhnutná pri vykonávaní tej práce)

Díky za návštěvu i ocenění textu. Jen krátce k výhradám. Strach se nestal menším "sám od sebe"...zmenšil se přece po operaci autorky ;-)

Víš, Jiří, mé psaní, to je vlastně jen takové "zapisování si pocitů".

Lístky bambusu, stará básnička se mi vrátila ve vzpomínce a nechtěla jsem být až tak moc sentimentální.... Pro to jsem zvolila odlehčení formou rozhovoru těch tří, kteří mi dělali společnost v půlce léta.

 U této povídky mám poněkud rozporuplně pocity. Na jedné straně je víc než evidentní že jí napsala poučena autorka se srdcem na dlani I a to tak, že je to až naléhavé.  Musím také ocenit spojení s básní a s nápadem, že jde vlastně o dialog mezi strachem bolestí a neutrálním pozorovatelem, podvečerem.  Osobně mám radost, že povídka si najde dost čtenářů, které zároveň osloví.  Mám li však být poctivý, musím upozornit i na některé nedostatky z hlediska formy. Tak například strach má tendenci sám od sebe stát se malým, což mi jaksi podvědomě brání uvěřit, protože to neodpovídá charakteru strachu.  Také zvolený jazyk se mi v některých místech zdá příliš sentimentální, na druhé straně však uvěřitelný, poněvadž se mi zdá, že byl diktován vnitřní laskavosti autorky.Jakoby autorka podlehla vlastnímu soucitu, který zabránil skrze vlastní srdce nahlédnout víc pod povrch pacientčiny psychiky. I přes tyto výhrady dávám výběr, poněvadž se mi zdá, že povídka byla napsána s vnitřního přesvědčení a musím ocenit nápad s dialogem i s uvedením básní.

Krásně zpracované, moc se mně líbí i úvodní báseň. TIP

Díky všem za návštěvu... a milá slova. Když je člověku ouvej, je to často slovo, co má léčivou moc.

Pokud vás ten textík pobavil, těší mě to.

Vždycky píšeš krásně a působivě - ale tohle je navíc - no jak to říct - plné zdařilých metafor. *************

nemám slov

originálne spracovanie

chválim!

*

Krásně se to četlo. Moc se ti to povedlo. /T