slečna Zubatá

Jistota kroku přes práh domu
a za ním pověrčivé ticho třech křížků báby
co ti vyšeptala pěšinku vprostřed hlavy
i skleněná ústa v neděli
byla ti kašlem chrapotem i horkou rukou
co křížek to heslo s pohlazením

neslyšně přitáhneš záclonu
roztřepíš konce nehtem
na rozvrzané židli pokrájíš průsvitnou náladu
a vypláčeš slzy do děravého hrnku

už jde
zubatá slečna s bílými kotníky
a vyvrací tvou skálu  
bere kámen po kameni
jedna ruka na schodech
druhá v ústech
nohama opřená o tvé břicho 
otvírá palcem hrudní koš
a srdce
třepetá se na vodítku

zastaven časem přemítáš o závěti
vepřová bunda   
krokodýlí pásek
a pak se plácáš do stehen jako smyslu zbavený
kuřecí šál 
ještě mi chybí kuřecí šál!
vykostit
propíchnout kůži…  

   Slepé zrcadlo vypráví o slečně zubaté
jak vyšla z domu
s kuřátkem na vodítku
bílé kotníky svítily na cestě 
řeka zpívala
o kamenech

a ty jsi neumřel
jen trochu víc znehybněl 
 
 
 

nakonec vyhodil dům veškeré zbytečnosti
zůstalo světlo a zdi

na dvorku běhaly stoly
zobaly koření z kořenek
do svetrů balily nohy
a četly romány…

zbavil ses vzpomínek? Ale di ty…