Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzimní odpoledne pražského chodce
Autor
Gora
Podzimní odpoledne pražského chodce
V místech, kde Václavák vtéká do první ulice Můstku, splynul s davem nenápadný muž, písmák, glosátor pražského dění. Nechal se unášet proudem, vtažen a donekonečna převracen tokem velkoměsta.
Neděle dýchá svobodou. Ve vytrénované paměti lovce okamžiků vom Sara ožil text básně:
„Vaše město, Nino Alexandrovno, je veselé a je tam švanda. Lidé tam nechodí, jak je zvykem, ale poskakují. Od věže k věži jsou natažena lana. A na nich o polednách tančí lvi a medvědi. Všechno ve vašem městě je pestré a veselé.“
Zastavení první – pod Orlojem, kde Smrtka zacinká nad lidmi, ovšem jen "jako". Ta úleva! Průvod živých jde dál.
Druhému zastavení pravidelně patří antikvariát. Dívka za pultem, které by každý básník rád někdy recitoval. Lze si takto představit Ninu Alexandrovnu, tichou bytost z kouta svátečního pokoje, jejíž drobné prsty se o svátečním odpoledni rozbíhají po klaviatuře pianina? Jsou to její posmutnělé oči, které lákají muže z celé gubernie? Prodavačka přistupuje k pokladně EET a dává odpověď na hypotetickou otázku básníkovu stručným: Éto vsjo?
Zatímco zručně balí ohmatanou knihu, pohledem nervózně sleduje hodiny na zdi. Pod ofinkou se objevuje jemná kolmice vrásky. Již před hodnou chvílí měla vybírat v bufetu naproti oběd pro svého vedoucího a zanést do kamrlíku. Posečkat, až pan šéf ochutná, zda pokývá spokojeně hlavou, (on rád divočinu), pozeptat se s napětím v hlase: Éto vsjo?
Z té recitace asi nic nebude, Nino. Vrůstat do světa znamená nabalovat na sebe stovky a stovky tíživých zkušeností. Tak jsem to kdysi vepsal do jedné ze stovek svých miniatur. Sbohem, dívko se smutnýma očima. Čeká mne nejmilejší zastavení v opojně vonící kavárničce.
Oblaka nad pražskými ulicemi se proměnlivě seskupují. Vytvářejí pro vnímavou básníkovu duši obrázky podobné Goyovým Caprichos. Bojí se zrovna tak své obraznosti, ačkoli ji vyhledává, vhlíží a popisuje. Splývá s davem (hlavně nenápadně!) a vymezuje se vůči němu, stejně jako malíři obdivuje krásu a bojuje s démony. Žíje spřízněnost s figurami z pláten malíře Eda Hoppera - být součástí společnosti, a přece osamělý.
U koflíčku kávy vyťukává poznámky do mobilu. Rodinka s rozvernými dětmi, pracovitý liliput, skupina těžkotonážních Američanek a fotografující Asiati odkazují k úvaze filosofa nad věčným návratem téhož. No, Žluté lázně to nejsou, tam se inspirace řine doslova každým pórem rozpálených těl. Léto budiž pochváleno!
Tlukot pražců, tak podobný tlukotu života, pomalu ustává. Tramvaj vyklopila našeho vom Sara. Konečná. Zaváhal, snad by býval jel dál.
Ze dveří jeho domu vyšla dívka s psíčkem, který se rozběhnul směrem k básníkovi a freneticky štěkal. Vlastně to nebyla dívka, ale mladá žena. Omluvně se na vom Sara usmála. Zaplašila tím plachým pohybem rtů úzkost noci.
Mraky nad městem se už jen šedivě šouraly. Okem v nebeské síti pomrkával měsíc. Kočka za oknem nastavila chladné záři hřbet v bláhové naději.
56 názorů
Zeanddrich E.
14. 02. 2021..:).
Je to takové odlehčené, na mě ovšem až moc odlehčené, protože nevím, kdo je Nina Alexandrovna, zda někdo z minulosti důležitý nebo jen náhodně zvolené jméno. Tady ...Z té recitace ani nic nebude... možná místo ani mělo být asi. Čí tvorbou je tenhle text ovlivněn, je zřejmé, autor taky (a po odhlédnutí na začátek se oba odhady potvrzují).
Marcelo, já rozumím...díky, že jsi četla.
Důvod je nasnadě, bavilo mne to. Ráda se učím, mám hodně co dohánět:-)
Marcela.K.
11. 10. 2017Asi tuším, proč jsi toto psala...ale tip ti za to nedám.
Hugo Ramon
09. 10. 2017dobrý :-)
Hugo Ramon
03. 10. 2017:-)
Teda Goro, ty ses rozletěla! Prostě umíš. A právě ta jemná ironie, která nejde za čáru, tě v rozletu určitě nebrzdí.
Tohle mi spravilo náladu. Ani jsem netušil, že to vůbec dnes potřebuji... dík
blacksabbath
30. 09. 2017krásně poskládané do homole...vypichuji........"Zaplašila tím plachým pohybem rtů úzkost noci. "....."Mraky nad městem se už jen šedivě šouraly."........."Smrtka zacinká nad lidmi, ovšem jen "jako". Ta úleva! Průvod živých jde dál.".......*/***
Moc ráda bych se tam podívala. Někdy jsou zdánlivě obyčejná přání těžko splnitelná. Jiřino, děkuju ti, že jsi četla a komentovala.
Coutinho - abych neslízala smetanu sama, musím dodat, že právě tahle věta pochází spolu s asi třemi dalšími z miniatur rodilého Pražana Movsara. Jeho "několik vět" je mnou komponováno do většího celku. Děkuju ti, snad nebudeš rozčarován:-)
"...kde Václavák vtéká do první ulice můstku..." Moc hezky napsané.Zajímavý text
Já taky nemám až tak úplně vyhraněný styl. Určitě je lepší pořád něco hledat. Asi je lepší než zůstávat u něčeho,co člověk umí dobře,spíš experimentovat i s rizikem,že ti někdo řekne : Tohle ? - Tohle už přece nejsi ty.
Um, děkuju ti...mne spíš trochu mrzí, že nemám dosud vyhraněný styl, kdy by mne po první větě bylo možné poznat. Díky za tvé vnímavé podoteky:-)
Nepřestáváš mě překvapovat svou schopností stále zkoušet cosi nového.Daří se ti nalézat svoje možnosti ! - Tip.
to mně bylo, goro. a žes oslavila své výročí právě tematizací mých cest, o to větší.
a potěilas! milý lietrární pozdrav. a - chodci se rozhodně z pestré směsice, ať už pěstuje či pase cokoli, špatně nedělá!
Kolobajdo, směju se tady...ty jsi opravdu humorista:-)))
Děkuju a zdravím do Havířova.
Hahaha! A i když stále stejná - pokaždé jiná. Už jsi tady dost písmáků položila na lopatky. Nechceš zvolnit? ; -)) /**
aleš-novák
27. 09. 2017kdo to nepoznal, tak si to nezaslouží...:o)
Jani, já jsem tam nebyla snad nikdy...dílko je o pražském chodci, Písmáku Movsarovi, jen taková fikce...asi to budu muset předznamenat někam dopředu:-) a díky moc!
Irčo, pěkně jsi popsala atmosféru Prahy. :-))) TIP. Přiznám se, že jsem v těchto místech nebyla nejméně tři roky, davům se vyhýbám, pokud je to možné. Václavák občas projedu devítkou, když jedu na Žižkov.
Evženie Brambůrková
27. 09. 2017Kdyby byli cizojazyční obyvatelé turisté, určitě budou vítáni.
Ale Ukrajinka v lahůdkách supermarketu, která nerozumí ani slovo?
Ruska, která už zahnízdila a vozí děti do školky v SUV s mobilem na uchu?
Vietnamci pěstují marihuanu?
Snědí a černí pasáci?
Kde to jsme?
Doma.
Zatím.
Musím souhlasit s postřehem Evži, když to tak porůznu vozím. Když ty Prahu tak já ti pošlu Krumlov.
Evži, věřím...chodec musí mít odolný žaludek hlavu v oblacích:-))) .- díky
Evženie Brambůrková
27. 09. 2017Také jsem chodec, bába s baťůžkem, a můžu říci, že mne spíše bolí u srdce z toho, co vidím. Ruské a vietnamské obchody na Starém Městě, vstupné do kostelů jak na Matějskou, místa pro potěchu jsou jen za peníze.
Slyšíš všude jen ruštinu prolnutou Duchy Lenigrada. A to nejen turisty, ale ty spousty, co tu nakoupily byty a domy.......i na periferiích.
Z toho by se chodci mohlo udělat nevolno.
Karpatský knihomoľ
27. 09. 2017Robíš mi radosť
Štírko, bavilo mne to - moc. Za pár dní budu už dva roky na Písmáku, chtěla jsem si /snad i jiným/ udělat radost...díky ti, že si všímáš:-)
A já zase vidím, jak sázíš písmenka do řádků povídky a jakou přitom prožíváš radost, možná stejnou jako rodilý pražák, když se prodírá davy na václaváku Nebere je jako nutné zlo, ale jako proud energie. A vlastně ho těší být v tom proudu a s přehledem jím proplout,
Psaní je tvůj živel. A já ráda sleduji, jak mu propadáš...A jak se ti to daří.
Aleši, dík za zařazení...no, jedna věta je možná jen moje...ta poslední:-) - dík!
aleš-novák
27. 09. 2017pěkná koláž...