Posedlé

Bývá jim kolem 35 let a výš. Chovají se, jako by je posedl zlý duch. Patří k první generaci žen, jimž výlety do disneylandů nekonečné zábavy stály za bezdětnou osamělost příštího života.

Motiv flirtu, cestování, sportu, sushi dýchánků, kavárniček, lepší pozice a moře „kroužků“ je dospělým životem provádí jak krysař až k okraji propasti. Propast, to je prázdno. Když už jsou tedy na jejím okraji, krysař se ohlédne a rozchechtá z perníčků pekaře Pavla zkaženými zuby: „Tak tady jsi na konci cesty. Pohledni dolů!“

Dívce v letech se zatočí hlava, až ji vezmou mdloby. Tak tady je na konci cesty dlážděné flirtem, cestováním, sportem, perníčky pekaře Pavla, sushi dýchánky a malováním hrníčků. Hlavou jí víří všechno to, co se tak obvykle říká o štěstí, rodině, dětech, manželství, spokojeném staří; všechno to, co víří ústní tradicí, médii a sítěmi a zaklíná se to slovem pravda. „I tamta támhle to ví, tak to tak bejt musí. Když se to říká, tak to tak bejt musí…“

To nádherné slovo pravda náhle posedne dívku jako zlý duch, vytrhne se krysaři a utíká od propasti zpátky, už si nevšímá barevných světýlek slasti a hladovýma očima hledá jedno: kdo by jí rychle udělal dítě, kdo by si ji rychle a zběsile vzal za ženu, kdo by ji tím ženou udělal a kdo by ji tím udělal šťastnou ve smyslu toho, co se o štěstí obvykle říká.

„Proč tak vyvádí?“ ptají se všichni ti budižkničemové, které na svém zběsilém útěku ke štěstí naše dívka potkává; vždyť i prezidentský kandidát Michal Horáček rád říkává: Žijeme v nádherné době! „Nikdy to nepochopíš,“ vmetla by každému z nich, kdyby na to našla alespoň chvíli. Jenže času se už jako splašenému koni pění u úst, a tak jen polkne tu hořkou slinu a běží dál.

A jak to obvykle dopadne? Některé běží tak rychle, že se jim podaří dítě dostihnout. Okoralé životem, bez kondice a totálně vyčerpány už ale nesvedou dostihnout i partnera. A štěstí?