Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíseň starýho hříšníka
Autor
Hrochomen
Už ze mě moc nezbývá,
jak užírá mě čas,
zbytky plive do hrobu
červům na pospas .
V koutě tiše sedící,
ošuntělý pán,
pavučinou opředen,
zadumán a sám.
Na klíně starou kočku,
co neumí už příst
že toho dost prožila,
jí z očí dá se číst.
A je jí všechno jedno,
jen se jí chce spát,
téměř už jsme prohráli
tak můžem všechno vzdát.
Postavil jsem strom
a zasadil i dům,
vždycky všechno na opak
navzdory všem snům.
Podved všechny ženy,
teď vybírám si trest,
nikde nejsem doma
znám chodníky všech měst.
Až zazvoní mi zvony,
stejně nebudu se kát,
starej mrtvej hříšník,
čeho měl by se teď bát.
Smeknu jenom šátek
a ukážu všem pleš...
vždyť chcípla jenom
další veš....
Mám nesčetně vzpomínek,
aniž bych je chtěl,
stovky smutných písní,
jež jsem zapomněl.
Nekrolog psanej krví,
do počmáraných stěn,
zamražený slzy
a zavařený sten.
Usušenou duši,
co jako buben zní,
pověšenou ve skříni,
molům na hraní.
Telefonní seznam,
plný prázdných jmen,
od lidí co netuší,
kdo doopravdy jsem.
Až zazvoní mi zvony.....
Starej konopnej provaz,
prášky na spaní,
a rezavá žiletka,
co řeže do dlaní.
V kapse poslední dopis,
vlastně prázdný list,
není tam co napsat
a nemá to kdo číst.
Až zazvoní mi zvony......