Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

1+1

14. 10. 2017

1107

Autor

Benetka

Skoro před 30 lety jsem byl vojínem Československé Lidové Armády.Už nevím jak,ale dostal se mi do rukou sešit po nějakém vojákovi co na posádce sloužil přede mnou.On už si užíval civilu,a já četl pár popsaných listů co tu po něm zůstaly.Neznám jeho jméno,nevím odkud byl.Já si tehdy jeho sešit vzal do mého civilu.A teď,jak se na stará kolena prohrabuji tunami všelijakých papírů jsem náhle narazil na báseň od něj.Pravděpodobně pro jeho milou...

Už jsem to tu min. jednou udělal - publikuji dílo,které jsem nenapsal.Nezlobte se.Ale jak tady pak jeden čitatel trefně poznamenal - zajímavé jsou cesty virálních textů.I když tento je ještě trochu z jiného soudku.

A úplně nejlepší by bylo,kdyby si to přečetl ten co to napsal! A řekl by si:OMFG - to jsem přece napsal já tenkrát před milionem let pro mou jedinou......................................

Vybuchly kvetoucí jabloně

A já tvou něhou provoněn

A já tvými doteky stísněn

Cítím se krásně vinen

Za tvými přivřenými víčky

Poletují ještě duhové míčky

Ještě tvůj přerývaný dech

V mých ústech nech

Potom se rozplyneme

Ve voňavých tmách

Já - zelená úzkost

Ty - jabloňový strach