O hře Ohře Louny

Miluju Cimrmana. A moji kolegové taky. A tak nám chyběla hra O hře Ohře Louny.
Snad neporušuji autorská práva...

Převozník Helmut mlád 70 jar

Se svou pramicí po Ohři vesloval

Již padesát let převáží

Opozdilce z lounského nádraží

Je však sám a srdce mu praská

Čeká, že objeví se jeho životní láska

Je plachý a nezkušený a panic

(Na to Kamil, prosím, neřekl pranic…)

Helmut se však jednoho dne dočkal

Do pramice k němu nastoupila kočka

Vysoká je, ztepilá, vítr si hrál s kadeřemi

Na lýtkách té úžasné ženy

Ano, ona – Květa Hošek

Vložila pár svých kadeřavých nožek

Do pramice k Helmutovi – chudák ani nedýchal

A nesmějte se, jinak nezjistíte, co bude dál!

Krokem jako nebojácná slonice

Vstoupila Květa Hošek do Helmutovy pramice

Helmut však takovou razanci nečekal

A chtíc nechtíc – i s lodí se rozhoupal

Neměli šanci – láska měla cestu jinou

I skončila Květa hluboko pod hladinou

Helmut – ač neplavec – rychle se osmělil

Do vln Ohře Louny šipku zalomil

Poté, co spolu v Čechách utonuli

Pluli dál, až v Hamburku je vylovili!

Tak končí – alespoň doufám! – tato tragédie

Ať Helmut s Květou v našich srdcích stále žije!

Dýja dýja dá!

---