Hodina po půlnoci

Ano, to byl právě případ mé tchýně... ostatně podrobněji o jejím životě píšu např. v povídce Agneša nebo Na službě a mám rozpracovanou i novelu z Rumunska, kde vyrůstala.

Špatně jsem se vyjádřila. Myslela jsem i inteligenci. Dřív to bylo tak, že se moc nestudovalo. Dětí bylo hodně. Studoval jenom jeden, ten nejstarší. Nebyly na to peníze.

Jamardi, podle mých zkušeností hraje inteligence a "životní přehled" v nesnadných situacích dost velkou roli, ale i povaha, o níž ses zmínila.

Já jsem si teď pročetla všechny komentáře a byla znovu tam ... na samotě u lesa... 

Nemyslím si, že to, že by se někdo neuměl vyrovnat s novou situací bylo díky jeho vzdělání. Víc záleží na povaze. A ta se chytne všeho, čeho může. Jen je to někde a někdy snažší.

Jamardi, díky za návrat... no, nejsi daleko od pravdy. Lidé, kterým nebylo dopřáno ani základní vzdělání, jen dřina celý život, se zřejmě neumějí vyrovnat s novou situací... dík.

Neměla ta paní strach ze smrti? Jestli vyrostla na statku a měla fanaticky nábožensky založené rodiče, mohlo to být tak, že přes den pracovali a večer někdo předčítal Bibli. Je v ní spousta textu jako z hororu.

Ne každý tak musí dopadnout, když má takové rodiče. Záleží na povaze. Ale právě že vím o takovém případu, kdy paní, která se chtěl stát jeptiškou (ale nevzali ji tam ze zdravotních důvodů) pak na konci života sekýrovala své sestry, které se o ni staraly a pořád si na něco stěžovala, byla protivná.

Phil, s postupem času mi to dochází, díky ti!

Tento text jde zcela pochopit jen na základě vlastní zkušenosti. Protože to soukromé peklo je nepřenosné.  

zvedavče, a co když je toho porozumění příliš, moc, víc, než jeden člověk vydrží, není to o nelásce, je to o všeobjímající lásce, a o tom, co přináší... děkuju, bylo by to na hodně dlouhé vysvětlování...

Vnímam obsah diela aj ako upozornenie, pozor! Môže sa ti stať, že budeš podobný/á, ak ti prestane fungovať rozum. Naplň sa láskou a porozumením, kým ti ešte rozum pracuje. Vďaka.

A keď čítam niektoré príspevky diskusie - kritiky, prišla som na to, že podobne "sekýrovať"  je možné aj vtedy, keď rozum ešte funguje. Ak sa použijú napr. cudzie slová, slovo gýč, "vedecky" ladené mudrovanie, znie to inak ako "kakala", či ako zúrivé búchanie hrnčekom o stenu, ale pripadá mi, že princíp je rovnaký a príčina - absencia lásky - tiež. 

Niekto by povedal, že si tým ľudia nahrádzajú to prázdno v sebe, ktoré by mohli zaplniť práve pokusom o vľúdnosť. Dávaním. Vzájomnosťou. 

Aby to nevyznelo tak, že som proti vyslovovaniu pravdy, či rozdielneho pohľadu na texty. Avšak: 

Gora o starej panej napísala, že sa modlila " s neuvěřitelnou záští, nikdy jsem nikoho neslyšela takhle vtzekle se modlit."

Hm, ale niektoré tie kritiky (a nie všetky, ktoré sú v niečom aj kritické) sú podobné :D;

A nemôžem sa zbaviť dojmu, že sú aj vo svojej zložitosti gýčovité. 

Radovane, díky ti.

... hospicová realita, těžká jako litinový dekl na kanálu.

Často mi o tom povídá Viola Svobodová (dříve lékařka hospici u Alžbětinek) nebo Ivan Kania (dobrovolník tamtéž). A taky často mluví o odpuštění, uzdravení duše, smíření na poslední chvíli. 

Děkuju ti.

Milá Goro, odsuzovat jsem si dávno odvykla. "Nesuďte a nebudete souzeni", praví Bible, ale totéž ná naučí sám život....

Diano, měla jsem obavu, že mne odsoudíš nebo nesouhlasně zakroutíš hlavou...neměla jsem to vůbec psát, skutečnost však taková je...

Strašně smutné! Jací budeme my, až se čas nachýlí? Modlím se za rychlou a důstojnou smrt.

Lakrove, ono to vzniklo vlastně  z přemíry emocí, také proto, že to mne zajímá, jak v podobné situaci "fungují" jiné ženy...ale já ten dodatek smažu. Díky.

Nejen radostmi živ je člověk...díky:-)

Už kdysi dávno jsme tady chtěli doplnit kategorie o někeré víc neformální, ale (asi správně) převážil názor, že Písmák je hlavně literární prostor a tím by měl zůstat. 

Myslím, že kategorie Jen tak pro radost je důstojná, i když to tak na první pohled možná nepůsobí :)

Hodně štěstí.

Abych, Zboro, uvedla na pravou míru, nejprve to bylo pod miniaturami prozaickými...ale obsah je asi krom tří smazaných vět stejný.

Celkem nechápu tu "angažovanou" diskusi pod dílem. Připadá mi dokonale o ničem. Jde přece "jen" o deníčkový zápis, ve kterém se autorka snaží bezprostředně vypsat z dané situace, hledá někoho, komu by to řekla. K tomu Písmák, jako svým způsobem sociální síť, prostě občas slouží. Forma tomu pak nutně odpovídá - žádná není. Emočně je to prostě vypjatý text - tak, jak asi v té chvíli bylo potřeba. A fakt, co všechno z textu dokázali někteří vyčíst je prostě úsměvný. Asi jiná situace by byla, kdyby se text schovával pod rubrikou vázané verše, do kterých by byl spěšně naňahňán. Ale takhle... ?

blackie, no, diskuse obrovská, jako bych napsala román...děkuju ti moc.

 každý kdo přečte se snad zamyslí.......napsané dobře, protože jsem četla třikrát..................*/***

ZH - děkuju. Tvým názorům rozumím a pokusím se příště více propracovat texty.

Podotýkám, že jsme na amatérských stránkách, jsem zdravotní sestra a ne spisovatel.

Myslím si, že ti jde hlavně o obsah, píšeš asi "srdcem", nebo jak se tomu říká, a myslíš, že tím se do textu otiskne nějaká pravdivost. Podle mě je to spíš tak, že pravdivost se rodí z jazyka, z fungujícího provázání toho viděného a způsobu vidění. To viděné může být v podstatě cokoli, ale způsob vidění ho činí jedinečným. Myslím si, že žádné téma by nemělo být obhajováno jen tím, jaké je... jakože některá témata v sobě mají tíhu a tím by se stala posvátnými a nedotknutelnými, ať už by byla napsána jakkoli. To je snad proti smyslu psaní.

Podle mě by ses mohla víc soustředit jednak na konkrétní (pevnější) příběh a jednak na jazyk - s vědomím, že máš velkou tvůrčí svobodu, ale zároveň i zodpovědnost a nutnost usměrnění. A že jazyk není ani ke krášlení, ani k rezonanci se čtenářem. Mně přijde, že tvoje texty (nejen tento, ale co si tak nejasně pamatuju) chtějí hlavně rezonanci se čtenářem (mají kolem sebe takovou auru typu "mí chápaví citliví čtenáři mě chápou"), jenže ony musí rezonovat hlavně samy se sebou (snad je mi rozumět) a zároveň neuváznout v příliš snadných nebo očekávaných obrazech (myšlenkách). Klišé vzniká tak, že přijmeme do našich světů něco hezky usnadňujícího, něco, co se zdá být pravdivé, a přitom není. Jak to odlišíme? Protože, pokud klišé srostlo s naším viděním (myšlením), nepoznáme ho. Takže je nutný existovat v rozporu - jednak mít svůj text (svá témata) pečlivě prochozený, skoro bych řekl být fyzicky "uvnitř", ale zároveň si neustále udržovat nadhled jak nad tématem, tak i nad způsobem psaní a vidění, což ti ostatně taky umožní nebrat žádné téma jako svaté nebo silné samo o sobě a žádného čtenáře jako někoho, kdo by s textem měl souznít, protože text žádné souznění nevyžaduje, naopak - může fungovat i jako dekonstrukce nějakých (tvých) klišé, může (tebe samotnou) překvapit (ale zase nebýt založenej jen na "překvapování", to je jasný)

Totiž, když jenom sepíšeš svoje vzpomínky a emoce, v podstatě bez větší důslednosti k sobě a k řeči, tak to sice může být třeba autentické, nebo hezké, nebo dojímavé, "blízké", "vzdálené", ale jinak nic. Takže co potom s tím.

tak snad mne neodsoudí na doživotí:-(((

no ale to bys neměla. ono ti to možná zní libě, ale je to hrozivá obžaloba. 

Přátelé, moc všem děkuju.

Zabouchala jsem nesměle hrnkem do zdi...a vyslechla vaši ozvěnu. Marcelo, i po citové stránce dávám, ne jen "pouhou" fyzickou péči. Tím, že mám služby jen v noci, mohu být přes den na Písmáku, pokud jde o vysvětlení toho, že tu bývám často...ovšem, někdy taky spím:-)

Oldjerry, Um, Kolobajdo, vesuvanko, agát,Marcelo, děkuju vám.

Zvláštní dík Movsarovi. Pojmenoval jasně, o co se tady pokouším: přepisuji život do veršů.

Irčo, omlouvám se za zdvojený komentář, nevím, jak se to stalo. Původní text jsem chtěla doplnit, a tak jsem ho smazala a opravený znovu vložila, a stalo se toto. Všimla jsem si toho až po termínu možnosti opravy.

Budu se těšit.

pokusím se o tom textu tedy napsat vlastní text, abych - a už asi opakovaně - vysvětil, v čem spatřuju kýčovitost gořiných próz. na druhou stranu musím uznat povedenost gořiny lyriky. v próze se ale opakovaně, chronicky dopouští toho, co do ní z principu nepatří: kunderovsky vyjádřeno: přepisuje život do veršů. 

Irčo, smutný je úděl nemohoucích, ale  i těch, kteří o ně pečují. Jsi velmi obětavá a máš můj obdiv, jak to zvládáš - vím i z jiných Tvých děl, že toto není první stařenka, o níž pečuješ, ale pomáháš i jinde. Velmi dobře napsané, TIPIrčo, smutný je úděl nemohoucích, ale  i těch, kteří o ně pečují. Jsi velmi obětavá a máš můj obdiv, jak to zvládáš - vím i z jiných Tvých děl, že toto není první stařenka, o níž pečuješ, ale pomáháš i jinde. Velmi dobře napsané, TIP

Proč bych měl vědět, kdo s takovou teorií přišel první a kdo ji rozpracoval v jistý systém, abych mohl napsat, že to není nic nového? Prostě jsem to už někde četl. A je otázkou, jestli to je tak bezezbytku pravda. Ty jsi ale určitě teoreticky fundovanější, tak se s tebou nebudu přít. Nicméně si stále myslím, že jsi text tak docela nepochopil. Gořin text má jistě své problémy, ale není ani kýčem ani sentimentální ani falešný. To jsou tvoje nálepky a používáš je jako klišé.

Proč by ale měla být moje poznámka forma/formalismus důsledkem mého mentálního vyčerpání? Je to podobné jako ve výtvarné oblasti - obsah se k divákovi, ke čtenáři dostává prostřednictvím formy a tyto dvě složky - obsah a forma - mají být v ideálním případě vyvážené. Kdežto formalismus je zdůrazňování formy někdy na úkor obsahu.

Za mě už to stačí. Nechci se v tom dále patlat.

...agáto, to je věc názoru. Přeji Ti, abys jednou nebyla v kůži "nerudné babky"...

Já doufám, že Irena pochopí má slova lépe, než Ty.

naopak, myslím, že na Písmáku není pro lidi ztráta času, když se potřebují vypsat...  někdo si jde zaběhat, někdo napíše báseň a pak hup do normálního a někdy šíleného světa... takže napsat goře, že místo aby si povídala s nerudnou babkou, píše na písmák, je zcestné a hlavně úplně zbytečné a moralizující... copak asi víš o jejím životě?  o kvalitě textu nepíšu 

Ahoj Irčo, je třeba smeknout před tvým samaritánstvím, protože vím, že to vše, co píšeš, je pravdivé. A někdy dost krutě pravdivé. Je to prostě tvoje parketa - sloužit nemohoucím a pak se z toho vypsat (a snad i vyspat...). Ty "odborné a fundované" diskuse pod tvými díly nečtu - nemám na to trpělivost. Ale stejně jako Movsar bych tu poslední větu změnil. Mi to přijde dost patetické.   Jinak je to opět za ***

U některých lidí se ve stáří povaha velmi změní,ale jiní zůstanou stále stejní,někdy i horší,než byli v mládí. Ano - u někoho,kdo je zcela odkázán na pomoc druhých, může přetrvávat snaha všechno kolem sebe dirigovat a řídit. Ale proč se jedni na stará kolena změní k lepšímu a jiní se ještě zatvrdí,to lze dost těžko pochopit.  Mám v něčem podobné zkušenosti jako ty,ale povídku bych o tom napsat nedokázala. Neměla bych odvahu popisovat svoje soukromí. - Tip.

Jen tak - pro radost?  přes tu hutnou atmosféru zpovědi i povzdechnutí, stížnosti na to, na co si nestěžuješ?  to je přehrabování v drobnostech, jichž se nelze zbavit, ale aspoň zastrčených mimo zorné pole dozadu prádelníku za bezvadně vyrovnané vyžehlené košile...  Povzdech v neděli  ráno v půl druhé.  Já mám ten prádelník v hlavě... a mozek, ta svině, se mi v tom sajrajtu přehrabuje, když nemohu usnout...**

co "přesně upřesnil", goro?

Asi tu chybí na takovéhle psaní kolonka :-)

Třeba - "milý deníčku" ;-)

Znám to - i já bych část svých textů uzamkla do této kategorie.

Velice dobře vím, proč jsi toto napsala, ty pocity znám...zná je každý, kdo někdy "přičichl" ke službě ve zdravotnictví...

Jen mi tam také cosi chybí... snad nadhled. Na to jsi ale příliš blízko, stařenka je členem Tvé rodiny....mívala jsi ji ráda - zmiňuješ v textu - proč?  Dokážeš se "obětovat", ale...

Víš, Ireno, jsme asi stejně staré...snad se neurazíš, ale pokud něco dělat nechceš, nedělej to.

Stáří prý karikuje povahu. Něco na tom bude. Třeba to tlučení hrnkem je jen volání o pomoc. Dát napít, přebalit, přiložit obklad, namazat bolest... a co si takhle sednout si a povídat? Raději svůj čas strávíš na Písmáku? I to znám...dnes už bych chtěla zpátky ty hodiny, které jsem tu "proseděla" a promrhala...nikdo mi je nevrátí.

Statek - tam asi nebylo moc času na "rozmazlování" dětí....nevím, neznám, netuším.

I ty sama tu teď trochu bušíš do zdi...

~Píšeš, že je jen text a právě jen v jeho slovech můžeš nacházet smysl. To ale není nic nového"

tak, kvaji, pokud to není nic tak nového, tak nám vyjev, kdo s takovou teorií přišel jako první, kdo tohle téma zpracoval v jistý systém?

jistě to vědět nebudeš, což potvrzuje tvůj následný text, kde zmiňuješ právě fonetické či gestické přídatky, které ale právě ona teorie, na niž jsem narážel, považuje za veskrze druhotné a pro četbu/pochopení smyslu naprosto nepotřebné. v tom byla podstata věty, že UŽ v samotném písmu se nachází smysl.

o stírání významu dlouhým používáním slov a tím velké kritice pojmu etymon se pěkně poučíme v zahradě epikurově, jako téma to tedy obstojí, z tvé zmínky ale nic neplyne, nijak svůj výpad neprohlubuješ. proč bych měl použít zrovna tahle slova jaksi "na dluh"?

poslední poznámka na margo formy/formalismu je už patrně důsledkem tvého naprostého mentálního vyčerpání.   

To já rád, Irenko.

upupo, děkuju...někdy je toho moc, tak jsem si posteskla...normálně to nedělám:-) dík

kvaji, děkuju ti za vysvětlení...tak daleko mé literární a jiné znalosti nesahají, díky, žes upřesnil Movsarův výklad:-)

Život je hrozný. Na tieto témy sa normálne nevyjadrujem, ale tú hrôzu si spísala tak dobre, že musím. Už onedlho čaká spoločnosť gigantický problém s ľuďmi, ktorým predlžujeme život. Mládež je vychovaná na telefónoch, tak som zvedavý, kto to bude riešiť. Migranti? Nie, tu chýba charakter, a určite nie len ten na úrovni vlád, ale taký všeobecný: staroba je utrpenie. Mentálne postihnutí - to nie sú božie dary, ale zase len utrpenie. Všetko zatiaľ ako-tak stojí na dobrovoľníkoch, ale čo ak nebudú?

Nikdy by som nedokázal to, čo ty.

Radíš mi, abych se zbavil staré hermeneutické iluze o dualismu ducha a litery? Uf. Já žíji v takové iluzi? To jsem nevěděl. :-) Píšeš, že je jen text a právě jen v jeho slovech můžeš nacházet smysl. To ale není nic nového. Jenže každé slovo má více významů, a ty jsou v dynamickém pohybu, některé významy slova se postupně vytrácejí, jiných nově nabývá (co mám na mysli, vysvětlím na slovech kromě a mimo, která měla původně opačný význam, ale postupně významově splynula s původním významem slova mimo a původní význam slova kromě získalo slovo vedle). Určitě víš, že třeba v dialogu z očí do očí se mění smysl totožných výroků tónem, dikcí, výrazy tváře a gesty. V psaném projevu tato možnost není, ale existují způsoby, jak dosáhnout podobných efektů.

Z tvého příspěvku jsem vyrozuměl, že předpokládáš, že dokážeš najít smysl textu z jeho slov na první dobrou, a proto taky suverénně mrskáš takovými pojmy, jako je třeba kýč. Jenže slovo kýč se nadužíváním téměř vyprázdnilo a je tudíž nutné, abys vždy znovu vysvětlil, co tím konkrétně míníš, když jím něco označíš.

Podle mého mínění jsi právě ty použil slova kýčovitost, přehnaný sentiment a falešnost jako klišé. Zkrátka si myslím, že jsi ten text moc nepochopil, a vystřihl od pasu povrchní hodnocení. S tím nemá moje hermeneutická iluze o dualismu ducha a litery co dělat.

A jedna připomínka - každé čtení je formální, zatímco formalistické je jen některé čtení. Formalismus je něco jiného než forma.

Každý má právo na hledání. Díky, Movsare, za vtipný komentář, vždyť někteří mí čtenáři jsou i tví čtenáři.Já si svých čtenářů vážím. .

pak bychom museli ašš přiznat podíl na pravdě.

a i já si myslím, že tví čtenáři si takový příspěvek zaslouží.  

Hm, už tady chybí jen Ašš, aby napsal: je to gyč.

Pánové, díky, a jdu smazat / jen řečnické otázky, mí čtenáři si zaslouží ponechat text, který je z nějakého důvodu zaujal./

aha, ano, že by to bylo takové cvičení: dost práce na textu/příběhu, aby nebyl čas na blbosti/klišé. souhlas.

Evži, vidím, že máme podobné zkušenosti, děkuju ti

poradím ti, kvaji: zbav se staré hermeneutické iluze o dualismu ducha a litery textu. je jen text a právě jen v jeho slovech můžeš nacházet smysl. není žádná esence textu, ale naopak jsou usazeniny v textu a ty je třeba rozpoznávat. proto je námitka "formalistickým" čtením nepřípadná, každé čtení je formalistické.

k druhé námitce "prostředím". ta nesedí vůbec, text nás nezavádí do nějaké odtržené komunity, třeba ufonů, schizofreniků nebo sekty davidiánů, aby čověk musel nutně mít osobní zkušenost. text uvdáí do docela prostého prostředí, což není na závadu. to, jak se v tom prostředí "rozhlíží" a jak svůj úzký a nejrůznějšími klišé deformovaný rozhled podává, právě to je problém. ostatně i reakce něco vypovídají. je třeba si poplakat. tak asi tak.

Není zač, Irenko. :-)

Dobře jsi to napsala. Také jsem se nedávno zamýšlela nad tím, kolik toho může po mně chtít člověk, který mi tak málo dal. /T

kvaji, díky

Kýčovitost, přehnaný sentiment a falešnost - to není problém tohoto textu. Mám pocit, že to posuzuješ velmi formalisticky, zatímco o prostředí, které je v textu popsáno, nemáš moc povědomí.

Movsare, co naplat, dělám falešné soudy stále dokola. Díky, žes četl a komentoval.

jakási nedomrlost, jak píšeš, zdendo, přece vůbec není ten zásadní problém textu. tím je jeho kýčovitost, ten přehrávaný sentiment  a falešnost. to je zásadní problém umění vůbec. nedokončenost by byla zcela v pořádku, protože text, psaná řeč, písmo je vždycky aforistické, postupuje ve skocích, to je podstata písma, vždy je mezerovité a nedokončené. kýč, to je problém. falešné slzy, falešné soudy, falešné polarity, med, co není k snědku.

Hanko, díky. Neměla jsem to podat touto formou...díky.

pripomínaš mi kolegyňu, včera jej svokra(tchýně) oslavovala 90 rokov...Božka s manželom sa o ňu starali, posledný rok je  umiestnená v Domove sociálnych služieb...tiež plná hnevu, vzdoru, odmieta, čo jej Božka prinesie jesť, vraj také nemá rada, no nakoniec to vždy zbaští, len potrebuje nesúhlasiť vo všetkom...rozpráva o tom, ako chce umrieť, nespokojná so všetkým... je veriaca, a predsa je v nej stále veľa zla, hnevu, nespokojnosti...

poznám 98 ročnú pani, ktorá je plná lásky, je zmierená so životom, pokojná, túži umrieť, pretože je  imobilná, so sivým zákalom, odkázaná na pomoc iných, nepostaví sa, neurobí krok, nevidí čítať, nemôže pozerať televíziu, nemôže žiť vo svojom domčeku život, na aký bola zvyknutá...

ani trochu ti nezávidím, máš to poriadne náročné...máš môj obdiv, nie každý sa dokáže postarať o ľudí odkázaných vo všetkom na pomoc iných...

Kočkodane, díky, no, to si počteš:-)

kvaji, díky . No, kvůli poslední větě jsem to /skoro:-)/ napsala. je to jen holčičí /chachá/ naříkání, no, už teď mne štve, že jsem to sem dala.

Rozhodně tohle téma neopouštím, už jen proto, že co má člověk zažité pod kůží, je asi schopen nějak zpracovat - lépe než E.T.mimozemšťana

kvaji, díky ti:-)

Zdendo, díky za čtení, jsem ráda, že jsi to ještě u mne neodpískal:-)

Jednou za dva roky povzdechnutí, to snad není tak moc. Jsem taky jenom člověk:-)

Zdendo, kdybych nechrlila, jak bych získala zkušenosti se psaním? K něčemu to snad bylo, ne? 

Pauza - dlouho jsem přemýšlela. No jo, máš pravdu. Holt jsem lempl, ale pokusím se něco s tím udělat. DÍK.

Kočkopes, říkáš, Irenko? Také jsem přemýšlel, co to je. Vzhledem k tomu, že jsem měl nedávno možnost poznat "zlé" chování staré ženy, která je odkázaná na pečovatelku (dělá ji sestřenice mé manželky a a já jsem té sestřenici dával za pomocí manželky dohromady pokoj), vím, že píšeš pravdu a ani trochu si nevymýšlíš.

Pokud jde o text samotný, tak si myslím, že by chtělo ještě trochu zapracovat na některých obrazech, které čtenáři nabízíš. Nevím ale jak. Každopádně jsi poskytla zajímavý text. Dávám tip.

Ten závěr musí být takový? Mám pocit, že vypadává z textu.

gabi, děkuji, i za inspiraci:-)

...*

Kví, nebreč:-)

Je to něco mezi povídkou a úvahou, takový kočkopes, no:-)  DÍK

Dodolo, každý chce něco...každý. A´t dával anebo ne. Na noční v DD ten les rukou, cizích, které se vztahují...zvláště v noci. Děkuju ti, ty víš:-)

Kdo všechno chce, aby mu (jim) bylo vráceno něco, co nedal(i)? Když je to jednotlivec, někdy pomůže podívat se do jeho osobní historie. Nebo historie jeho předků. Některé nevyřešené konflikty jakoby přcházely do genů. Ale když je to skupina lidí, která se dávno zpronevěřila svému úkolu, a ještě vyžaduje slepou poslušnost...? (řečnická otázka)

V každém případě se bojím stáří. Co všechno vykypí na povrch, až odejde poklička rozumu.

Karpaťane, díky!

Aleši, díky:-)

Ťažké slová o ťažkých dňoch