Okno v ránu

Zdravím vás oba, děkuji za reakce na mou tvorbu. Snad mi odpustíte tykání nejsem vykací typ (o: @OJ vystihl jsi velmi přesně i můj vlastní postoj k tomuto kusu. @a2a2a děkuji za pochvaly ovšem dovolím si výtku, píšeš o důvěře ke čtenáři a jeho interpretačním schopnostem a s tím zcela souhlasím ovšem zárověň si dovolím nápovědu k interpretaci té kostrbatizující části, protože to je místo kde se "jednoznačnost" štěpí. Nastupuje mé vlastní hraní si s jazykem a jeho významy, nedělit -- zápor od dělit nebo také nedělit -- chovat se, nebo být v nedělním rozpoložení jako nápovědu pro čtenáře je hned na dalším řádku středa opět to může být vnímáno jako střed nebo také jako středa což implikuje rozmazanost času kde jednotlivé dny ztrácí smysl i hranice. Tedy ano, důvěra ve čtenáře je namístě, ovšem dlouhodobě se setkávám s nepochopením svých jazykových hrátek ze strany čtenáře. V nezanedbatelné části svých říkadel si hrají s jednotlivými interpretačními vrstvami a sem tam nechávám čtenáři nápovědy (o:

Ne vše se ti zde podařilo dostatečně zprostředkovat, a část od desátého řádku je kostrbatá. Celkově na všech tvých textech pochválím dveě věci, cit pro rytmus, tvé básničky nevypadají jko prozaická skládánka a také, v naprosté většině nepoužíváš taz. genetivní vazby. Je vidět, že vždy vnášíš nějakou myšlenu, děj, že to není jen o kráse růží, jen je třeba více důvěřovat čtenáři a počítat s jeho potřebou radosti objevovat ve verších asociace sám, že chce vědět, ptvrdit si, že umí číst mez řádky. To znamená nedopovídat.

Je trochuzastřená a zároveň tajemná intimitou prostředí, ale je zas napsaná tak, že si na ní člověk najde svůj příběh, nebo příhodu...