Filip Španiel: Schizofrenie je, když…

Filip Španiel: Schizofrenie je, když…

Když psychiatr Filip Španiel chtěl v pro-psychiatrickém dokumentu „Záhady duše“ sdělit, co to je schizofrenie, řekl toto:
Záhada schizofrenie je sama podstata toho onemocnění, protože… Vemte si, že máte vysokoškoláka, zdravého, který najednou jednoho dne začne slyšet hlasy, které tam nepatří a začne mít najednou představy, že je součástí nějakého obrovského komplotu, najednou začne mít pocit, že může být ovládán někým na dálku, nějakými silami, ufony apod. Jak je možné, že vlastně mozek takovýmto způsobem začne chybně odečítat realitu? Pokud odpovíme na tuto záhadu, tak vlastně odpovídáme i na otázku, jak vlastně mozek zpracovává realitu jako takovou. ¹

Pokud by to, co říká Španiel, měla být pravda, pokud by tohle měla být schizofrenie, je zde jeden obrovský problém související s tím, kdy byla schizofrenie takzvaně objevena.
To bylo totiž buď v roce 1893 Emilem Kraepelinem – byť je otázka, zda jeho dementia praecox (tj. předčasné zblbnutí, předčasná demence) má vůbec něco společného s dnešní schizofrenií a lidmi jako Anders Breivik, Barbora Orlová nebo John Nash – nebo v roce 1908 Eugenem Bleulerem – a opět se můžeme ptát, kolik toho má Bleulerova schizofrenie společného se současnou schizofrenií, např. kolik psychiatrů se od něho neodchyluje a skutečně pátrá po „rozštěpu psychických funkcí“.
Každopádně to nebylo dřív než na přelomu 19. a 20. století.

A teď, pokud skutečně v přírodě existuje Španielem popsaný syndrom, že 1% lidí začne okolo 20 let slyšet hlasy a mít pocit, že jsou ovládáni na dálku, a je to spojené s tím, že nejsou schopni pracovat, resp. soběstačně žít, jak to, že si toho nikdo nevšiml dřív? O stovky let dřív, o tisíce let dřív? Jak to, že takový strašně nápadný syndrom není znám skoro odjakživa? Vždyť tomu nic nebrání: je to syndrom, popis chování; aby to bylo objeveno, nejsou třeba žádné technologie, stačí si všímat. Tak jak to, že v češtině – a ani v žádných jiných jazycích, pokud vím – nemáme lidový název pro schizofrenii? Máme epilepsii/padoucnici, diabetes/cukrovku, tuberkulózu/souchotiny, ale pro schizofrenii nemáme nic. Jak to? Jak to, že o tak výjimečně nápadném jevu až do 20. století nic nevíme?
Psychiatři, přestože si této nesrovnalosti musí být vědomi, nepřišli s žádným jejím vysvětlením.

Szaszova teorie psychiatrie to ovšem vysvětluje dokonale: 1. Žádné duševní nemoci neexistují, existují jen tělesné nemoci 2. Psychiatři se živí tím, že vězní lidi, které můžou věznit, tj. bezmocné jedince, odůvodňují to tím, že je léčí a dostávají za to od státu lékařsky zaplaceno 3. Toto odůvodňování psychiatrických násilných intervencí je částí odůvodňování existence celé psychiatrie, což má podobu obrovské „hry na doktora“: napodobuje se všechno, od bílých plášťů po výzkumné ústavy a zahrnuje to samozřejmě také vymýšlení nemocí. 4. Když tedy psychiatři chtějí věznit jedince delší dobu, odůvodní to tím, že „má schizofrenii“. Protože pochopitelně nemůžou říct „Vězníme ho, protože věznění bezmocných jedinců maskované jako léčba neexistujících chorob je náš způsob obživy“ – to by nefungovalo.
Vidíme tedy, proč žádná schizofrenie před Kraepelinem a Bleulerem neexistovala: protože vznikla až se vznikem té monstrózní psychiatrické „hry na doktora“, tj. se vznikem tzv. medicínského modelu duševních nemocí (medical model), což bylo právě v té době. Psychiatrie je sice mnohem starší – vznikla v polovině 17. století, kdy byly v Paříži zřízeny první psychiatrické nemocnice – ale „hra na doktora“ se rozjela až někdy v polovině 19. století, protože sám objekt napodobování, vědecká medicína, vznikl až tehdy.

„Schizofrenie“ je tedy nálepka, která psychiatrům umožňuje věznit a mučit lidi a dostávat za to lékařsky zaplaceno a tak pohodlně žít. Je pochopitelné, že tohle Španiel říct nemůže. Tak si vymyslí první, co ho napadne: „Schizofrenie je tohle a tohle“. Ale vidíte, že to nesedí, že to tak nemůže být, že něco takového by nemohlo až do 20. století unikat pozornosti.

P. S. 1. Španiel řekl: Vemte si, že máte vysokoškoláka, zdravého, který najednou jednoho dne začne slyšet hlasy. Jinými slovy: „Kdyby to bylo u učňů, nic neříkám, ale uznejte, že u VYSOKOŠKOLÁKŮ je to fakt divné“. Španielova řeč prozrazuje opovržení „manuály“, tak typické pro jeho cech a generaci.
2. Otázka „jak mozek zpracovává realitu jako takovou“ je tzv. soft problem of consciousness. A představa, že Španiel, tento človíček, vyřeší tento problém, že má na to potřebný intelekt a vzdělání, a že ho vyřeší „řešením záhady schizofrenie“, tj. porovnáváním schizofreniků a zdravé kontroly je… Samozřejmě je fajn, že zde máme takové komické příběhy, které nás i v hodině naší smrti spolehlivě rozesmějí.
Ovšem všimněte si, o jakou sebe-prezentaci psychiatrie se jedná: psychiatrie, což je v tom, dejme tomu, „lepším“ případě nemorální instituce sociální kontroly a v tom „horším“ pak nestydatý parazitismus na nejslabších členech společnosti, je Španielem líčena jako něco tak vznešeného jako je řešení lehkého problému vědomí…

1) http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/209572231050005-zahada-schizofrenie/ 3:15