Romeo & Julie

Je tu příběh o tom, jak velká může býti láska,
Jak voní vlčí mák, jak voní sedmikráska,
O tom co bylo včera, či před stovkou let.
Je tu příběh o tom, že láska hory přenáší,
Však co dělat, když se dva rody nesnáší,
Když je jeden Montek a druhý Kapulet.

Julie, proč naše láska musí tajná být,
Proč nemůžu tě kdy chci políbit,
Proč pro sebe máme jen pár doteků.
Romeo, proč musíme svou lásku skrývat,
Proč na sebe se smíme jen po očku dívat,
Proč jsme spolu jen na útěku.

Julie všude je plno slepých uliček,
Velkých pastí a malých pastiček,
Nenechme se prosím do nich chytit.
Romeo, tichý hlas se nese tmou,
Bezedná propast zeje pode mnou.
Já nechci se prosím do ní zřítit.

Julie, co když nás někdo uvidí,
Co když nám někdo závidí,
Co když to někdo řekne, řekne všem.
Romeo, já mám taky strach,
Co když ve tmě někde číhá vrah
Co když někdo řekne: Čert je vem.

Julie, měsíc oknem do pokoje svítí,
Na mě se snad celý vesmír řítí,
Já po dlouhé době nejsem, nejsem sám.
Romeo ta noc je prostě nádherná,
Ty šeptáš mi svá slůvka důvěrná,
Já zas, že tě moc, moc ráda mám.

Teď končit by měla balada,
Všude pohoda dobrá nálada,
Všude kolem smích medový.
Ale básník ten to jinak chtěl,
Snad jim i trochu záviděl,
To už se nikdy nikdo nedoví.

Julie má lásko veliká,
Proč tu ležíš celá zakrytá,
Proč vůbec, vůbec nedýcháš.
Romeo, kde vzal‘s ten nůž,
Život můj cenu nemá už,
Proč vždycky tolik  pospícháš.

Teď tu oba leží v objetí,
Nikdo neskrývá slzy dojetí,
A to je konec, konec příběhu.
Přesto když vidíte někde kluka/dívku svých snů,
Běžte za ním až do konce svých dnů,
Dejte se rychle, rychle do běhu.
A když vidíte, že nemáte šanci,
Netvařte se jako nevzdělanci,
A vyměňte si aspoň pár úsměvů.