skřivaní

Dnes jsem mu ji donesla já...tedy dá-li se hrnek černého čaje a dva suchý rohlíky označit za snídani :-) 

Dík, že mi to přeješ, ale dneškem to asi skončilo ;-)

vichr už dávno ne, vigan :)  ...  jen takový malý vánek možná

všem díky za čtení :)

ruzigel, to se asi nestane.. nebo spíš k tomu vůbec nedojde :( ale život je skvělej v tom, že si ho můžeš uspořádat podle svého a holt počkat na .. třeba skřivana :)

Marcelo, tak to ti přeju :)

lastgaspe, děkuju, je to od tebe milé... že bychom si byli přece jenom víc blízcí než si myslíme? :)

Agáto, jak tě čtu postupně, jsi stále uspořádanější, pevnější v rytmu, poutavější ve vyprávění, míříš přesněji do zajímavých hloubek psychiky. Vytváříš úžasnou aktivitu, nejen v textu, ale když si přečtu komentáře, tak si ojedinělý úkaz. U nikoho se nedaří rozpoutat vlnobití souhlasu a podobnosti, jako s tvými verši i prózou. Nechci lichotit, ale obdivu se neubráním. Jsi výborná. Sám jsem zažil jak se sova potkává se skřivanem u tramvaje, podávají si ruce a sova se dozvídá, kde má uloženou snídani. Ahoj večer.

Dobré...dost dobré.

Můj skřivánek mi nosí od srpna snídani do postele, i když jsem se už konečně naučila lézt do postele před půlnocí. Ovšem ráno jsem použitelná jen na hlídání vnučky, nebo koukání do nebe a na ořech v sousedovic zahradě. Už je holej ;-)

Dřív jsem alespoň víc psala - místo spala ...

Dobrou ...

Úžasné.Moc radosti v tom neni.Nejen skřivan i sova by měla trochu slevit ze svých zvyklostí.***

:) gabi, taky vlaju.. za chvíli mám padla a víkend před sebou :) 

som si ťa rozklikla až dnes, nechávala som si ako zákusok...páči sa mi prepojenie prózy a poézie, obzvlášť u teba...no čo ti poviem, vlaju*

mnd, ráda? To je ještě ve hvězdách :)... sovy - zmatení lidé... šiš to mě nenapadlo, ale kliďas to není, to je fakt...  si mi zavrtal do hlavy :))

KK, to jsem moc ráda... tyhle ze života obyčejnýho... já vím :)

tak to ma baví čítať, skvelé

I když i nej-odborníci na cirkadiánní rytmy tvrdí, že JSOU sovy a skřivani, já si to nemyslím. Jsme jen my, ranní ptáci. Je jen světlo, slunce, my se jim musíme podřídit. Lidé-sovy jsou zmatení tvorové, myslím si. Jenže ty ho máš ráda, viď? To je ale zlobení...

movsare, máš pravdu... to je hrozný :) vůbec mě to nikdy ani ve snu nenapadlo, že se něco takovýho můžeš stát... je to asi i tím, že někdo je zaměstnanec a někdo podniká... tam je pak časový problém, i když by se zdálo, že ne a ten zaměstnanec se prostě nějak přizpůsobí, že jo, když má pevnou pracovní dobu... ono to pak v tý skutečnosti vypadá úplně jinak :)

Aleši, no to by sice šlo, ale to bych si musela vybrat - muž, koníčky, rodina.. skloubit to vážně moc nejde, nějak jsem si nenechala moc skulinu ... ale třeba přehodnotím, co já vím, co nám přinese další den, že jo :)   

všem díky za čtení mých odhalených kostí :))

Kvůli práci jsem několikrát v  životě musela překopat dobu spánku a bdělosti. Nebylo to zase tak těžké. Ale věk byl nižší. :-))) /T

no ale třeba v pátek by to šlo, ne? přes víkend se zas vrátíš ke svému biorytmu...dopřej si sovu jednou týdně, svátek takový...

/*

já to chápu. ale taky platí, že v téhle době lidi rozděluje už i spánek.

Ať už próza nebo poezie, a námětem: mládí nebo stáří - vždy se ti dílo zdaří. A ještě větší radost mám, když to je srozumitelné. A tím pádem i pro mě úspěšně stravitelné - jako ty koblihy...   :-)   /**

my tady máme pevnou pracovní dobu, přes to nejede Tykač...

tak spi dýl. :-)

goro, tak já spíš ten režim potřebuju jako koza drbání, takže nic měnit nebudu a po nocích těžko budu lítat, když vstávám do práce před pátou... a fakt to zkoušet už nechci :) jsem ráda že dejchám... kdysi dávno zamlada jsem dělala chvíli v pekárně noční a koblihy... dvanáct tisíc koblih od deseti do čtyř ráno plus marmeláda a cukr na konec... už nikdy více.. že jsem jezdila autobusem a smrděla jako lidem přepáleným tukem, to mi nevadilo, ale že jsem si musela mýt hlavu každý den, protože jinak smrděl celý byt, to mi těžce vadilo... ale ještě dnes jsem schopna upéct čtyřicet koblih najednou :)))  a to spaní, děkuju nechci

radost přináším ráda :) a rozevlávám kvíčalu taky ... už ji vidím nad šachtou :)))

Agáto, tréninkem se dá ledacos dohnat...dělala jsem jen noční - tři měsíce - a kupodivu žiju. Teď je jedna v noci a koukám jak výr:-)

Tvé Pro radost mi přineslo radost.

ty to máš jednodušší, znáš moji popelnici a plot taky... to se ti to potom spojuje dohromady :))    a neboj, trapek je nás tady víc :)) no a co, hlavně když nám to vlaje :))))  dikes kvíčalko