Britský profesor psychiatrie vysvětluje, proč není pravda, že duševní nemoci neexistují

Britský profesor psychiatrie vysvětluje, proč není pravda, že duševní nemoci neexistují

S kritiky poukazujícími na metaforičnost duševních nemocí – tj. že „duševní nemoc“ je pouze název pro nežádoucí chování, které ve skutečnosti není způsobené žádnou chorobou – se psychiatři často vypořádávají strawmanem, kdy prohlásí, že tito kritici říkají, že neexistuje to nežádoucí chování, což pak buď odmítnou jako absurdní, anebo i nějak vyvracejí.
Samozřejmě v Česku to není tak časté: čeští psychiatři nejsou k tomuto strawmanu tolik nuceni, protože příslušná kritika psychiatrie u nás není tolik rozšířena; a bez toho, aby k tomu byli dotlačeni, se psychiatři obhajovat nebudou: když máte moc, tak to nejlepší, co můžete udělat pro její udržení, je nepřipustit diskuzi, a tudíž ji nebudete ani vyvolávat.
V zahraničí, alespoň na západě, je tomu jinak. Teď se podíváme na článek „Mental Illness exists“ britského psychiatra Stephena Lawrieho. ¹ Lawrie je profesor psychiatrie, působí na Edinburghské univerzitě, publikoval víc než 300 recenzovaných vědeckých článků, které nasbíraly víc než 14 000 citací – čili žádný psychiatrický pěšák. ²

Článek začíná takto: Zdálo by se, že je naprosto zřejmé, že duševní nemoc existuje, ale kupodivu jsou lidé a weby hlásající že duševní nemoc není skutečná a neexistuje. Nezasluhují si žádnou publicitu a nebudu jim zde dělat reklamu, ale dokonce i seriózní média se neštítí používat řízné, zavádějící titulky, které říkají to samé.
- Čímž míní článek z „The Observer“ „Medicine's big new battleground: does mental illness really exist?“, kde se píše o kritice DSM-5 kvůli novým „zbytečným“ diagnózám a o prohlášení britských psychologů volajícím po zrušení psychiatrických diagnóz a opuštění biologického přístupu k duševním nemocem. ³ 

Pak přijde ARGUMENT: Je zcela zřejmé, že stavy duševního diskomfortu tak běžné jako jsou deprese, úzkosti, problémy s alkoholem a drogami a psychózy existují. Jak by něco mající takový dopad na člověka mohlo být „imaginární“ nebo „jen v hlavě“? Potíže, které tvoří tyto stavy, nejsou vymyšlené.
- Čili „duševní nemoci neexistují“ se chápe, jako že nemá existovat chování, které psychiatři duševními nemocemi „vysvětlují“; to chování ale existuje, ergo není pravda, že duševní nemoci neexistují. Strawman accomplished. Jak je ale možné, že lidé dělají takovou hloupou chybu? I to profesor psychiatrie vysvětlí.

Nejprve ale:  Jsou to subjektivní psychické stavy, o nic méně skutečné než láska nebo bolest. Můžou dokonce mít i tělesné projevy – známky intenzity prožitku – když například jsou lidé viditelně v depresi nebo se chvějí úzkostí.
- K tomu tolik, že 1. právě zlomené srdce (broken heart, lovesickness) je vzorová metaforická nemoc ⁴ 2. Bolest typicky není známkou dysfunkce nervové soustavy, ale naopak projevem toho, že funguje správně 3. Z tělesnosti projevů nevyplývá nic o jejich chorobnosti: lidé viditelně zpocení nebo chvějící se zimou nejsou proto nemocní.

Pro toto nepochopitelné popíračství má Lawrie toto poměrně dost nelogické vysvětlení: Když lidé zpochybňují existenci duševní nemoci, myslí tím nejspíš to, zda diagnostické kategorie, které psychiatři a další zdravotničtí profesionálové používají, odpovídají skutečnosti.
- Nikoliv, pane profesore psychiatrie, tak to tito lidé nemyslí. Myslí to tak, že „duševní nemoc“ je metafora pro nežádoucí chování; tudíž neexistuje žádná choroba, která takové chování způsobuje, ale jedná se skutečně jen o chování: o reakce ega/osoby nežádoucí pro druhé nebo i pro samotnou osobu.

Ovšem je zde ještě světélko naděje: Doufejme, že zpochybňují spíš diagnostický koncept než skutečnost, že lidé trpí.
- Nezpochybňují ani jedno; zpochybňují psychiatrické vysvětlení té skutečnosti, že lidé trpí, tj. existenci neviditelné a nedetekovatelné choroby mozku.

Jsou jen dvě vysvětlení článku pana profesora psychiatrie: Buď ví, jak to szasziáni tou „neexistencí duševních nemocí“ myslí, anebo ne.
 Pokud to ví, pak v článku prostě lhal; účel je zřejmý: nemuset dokazovat skutečnou – tj. patologickou (a ne psycho-patologickou) – existenci duševních nemocí, a přesto odpálkováním kritiky posílit svou pozici.  
Pokud to neví, není autoritou, protože nezná myšlenky kritiků svého oboru. Navíc se může sotva čím bránit proti nařčení z intelektuální nepoctivosti, protože takovou nevědomost sotva lze vysvětlit jinak, než že se pan profesor psychiatrie kritice svého oboru vědomě vyhýbá.

1) http://mentalhealth.mvm.ed.ac.uk/2015/03/mental-illness-exists/

2) Lawrie na The University of Edinburgh:
 https://www.ed.ac.uk/clinical-brain-sciences/people/principal-investigators/professor-stephen-lawrie
a o schizofrenii nám popřednáší zde:
https://www.youtube.com/watch?v=YW8TyLC4IZk

3) https://www.theguardian.com/society/2013/may/12/medicine-dsm5-row-does-mental-illness-exist?CMP=twt_gu#start-of-comments

4) https://en.wikipedia.org/wiki/Broken_heart
https://en.wikipedia.org/wiki/Lovesickness