Takový normální činžák

Takový normální činžák

Rozhodl se pořídit si periskop a pozorovat sousedku, jak si navečer strká cecky do necek. Pořídil si tedy periskop a navečer pozoroval sousedku, jak si strká cecky do necek. Sousedka dostala nápad pořídit si periskop a pozorovat souseda, jak si k večeru máčí lulína v heřmánku. A tak si pořídila periskop a pozorovala souseda, jak si k večeru máčí lulína v heřmánku. Její soused se rozhodl pořídit si periskop a pozorovat holčičku, které maminka říkala Malina, jak si ve vaně hraje s kačenkou. A tak si pořídil periskop a pozoroval holčičku  Malinu, jak si ve vaně hraje s kačenkou. Maminka holčičky Maliny se rozhodla pořídit si stetoskop a poslouchat sousedy, jak každý pátek v noci podléhají intimní chvilce. A tak si pořídila stetoskop a přes stěnu ložnice vždy v pátek v noci poslouchala sousedy, jak podléhají intimní chvilce. Vlivem četby životopisů svatých soused z přízemí rozhodl se pořídit si teleskop a na znamení pokání se s ním večer co večer jako svatý Jeroným tlouct do hlavy; doufal, že jednou ho nějaký dobrý malíř namaluje podobně úchvatně jako Jacopo Bassano svatého Jeronýma. A tak si koupil teleskop a večer co večer se s ním tloukl do hlavy v naději, že nějaký příští Bassano jej zachytí taky tak krásně. Předseda družstva dostal nápad na účet družstva instalovat kameru v každém patře domu a pozorovat skrze monitor případné nepravosti ve společných prostorách domu. A tak instaloval na účet družstevníků kamery v každém patře domu a celé noci proseděl u monitoru v očekávání případných nepravostí ve společných prostorách domu. A muž z podkrovního bytu nájemníkům k tomu hrál a hlásil refrénem: „..já mám dnes vanu plnou fialek, plnou fialových fialek..“  

Za okny vichřice 

Za okny zuří vichřice, láme větve, bere střechy, ničí hnízda. A v bytech soukromé vichřice; lámou srdce, berou naději, ničí hnízda. V pondělí soudcům „napadne“ další řádka žalob. Nejprve vyřešit děti, poradí pak tichým hlasem muž v tmavém obleku a nabídne ženě misku se slanými oříšky. A ona se pro ně natáhne a on se zadívá do hlubokého výstřihu. Čím jsou takové malé vichřice než novou nadějí pro opraváře zlámaných srdcí.     

Děsná scéna

Neklidně sledují Terasy na skalách Barrandova. V siluetě zříceniny rozpoznávají pravěkého netvora. Dávná genetická stopa v nich úzkostným hlasem varuje. Jak se autobus blíží k sídlišti, nabývají jistoty. Ale panelové domy se tyčí a v zapadajícím slunci lesknou jak kly. A tak je to zas vhání do zoufalství. Utíkají od zastávek a někteří i křičí. Děsná scéna. Od kolébky člověk je napořád vydán svým strachům.