Dvě tváře mandloní, aneb Chůze a let se potřebují...

 

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=452062

 

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=473751

 

 

 

Epochy vedle mandloní od Hany Karoliny Kobulejové navazují tématicky i stylově na její předchozí sbírky básní. Symbolika je zatím poslední sbírky je zjevná: Pokud bychom uvažovali o mandloni obecné, nabízí se jinotaj s jejími dvěma tvářemi, rubem a lícem. Najdeme u ní totiž dvě biochemické stránky – sladkou, a hořkou. Sladká slouží jako lahodný pokrm, hořká obsahuje látku, jež v reakci s vodou uvolňuje kyanovodík – a ten, jak známo, zabíjí.

 Autorka pravidelně v řádcích svých sbírek mapuje své nitro a do mezer mezi řádky vkládá své touhy, naděje, ale i zklamání.

 Nejinak je tomu rovněž tentokrát. Více však než kdykoli předtím zanechává jasný vzkaz. Touží po změně. Chce vzlétnout, třebaže může mít strach, že ztratí pevnou půdu pod nohama.

 Na přední i zadní obálce knihy používá motta související s těmito pocity:

 

 „Ti

kteří jen chodí

naplno nedocení

nádheru letu

 

protože k tomu

potřebují

 

oba prožitky“

 

 

„Každá duše se

rodí s křídly

ale jen některá

je umí roztáhnout

a vznést se“

 

A do třetice:

 

 „Ti

kteří jen létají

naplno nedocení

nádheru chůze

 

protože k tomu

potřebují

 

oba prožitky“

 

 

Mezi 46 předkládanými básněmi nacházíme už podle nadpisů ty, jež se přímo vážou k mottu i názvu celé sbírky, tedy takové, v nichž se odráží dvě strany jedné mince i nebetyčná touha propojit ukotvenost s nespoutaností: Ergonomie mávnutí, Krok přes čtvrt moře, Vádemékum letu, Emoční horská dráha, Již známe část vznášení, V orbitálních pláních, Kupé v hurikánu či Atmosféra unášení.

V některých jiných jejích textech nacházíme odkaz na souhvězdí: Projížďka ve Velkém voze či Lyra v kaštanovém sadu.

 Co tedy dosud máme k dispozici? Symbol mandloně, kde můžeme narazit na opojení i smrtící jed, dále potom přání propojit opaky – a najít pevnou zemi – i moci máchnout křídly a vznést se – a v neposlední řadě tématiku času. Epochy vedle mandloní dávají tušit, že se cosi odehrává nadosah symbolu čehosi příjemného i nebezpečného současně, ale právě toliko nadosah.

 Autorka cítí doslova vůni květů, opájí se jejich barvou, těší se, až její jazyk ochutná zralé plody. Jako by však mezi stromem a ní samou stál neviditelný plot. Plot, jenž hodlá přeletět, ale neví, zda až vzlétne, ještě někdy přistane.

 

 V jejích básních se dočteme, že: „V hlavě létá plno/ neobjevených planet“ (V orbitálních pláních) – a jedním dechem autorka dodává: „Když se pozměňuje/ hranice duše/ přijímám/ nový prostor/ kde se dá přespat/ pod širákem myšlenek“ (Důvěra).

 Je evidentní, že si přeje propojit svůj svět duševní s tím tělesným, fyzickým. Chce sdílet poznané – i objevovat neznámé.

 Tak, jako i v minulých dílech, nacházíme v Epochách vedle mandloní smysl autorky pro erotický náboj a smyslnost: „Žiji/ pro jiskru/ která nikdy neskomírala/ jenom nepoznala vzduch/ a já se přitom/ stále nadechovala/ abych ji rozhořela“ (Až horkem prosadí se žár). Tento náboj zaznívá například také v básních: Kompas vzrušení, Prostoupení, Schoulená dlaň či Otevřená dlaň.

 Až neodbytnou potřebu propojit zcela opačné najdeme v celé řadě autorčiných básní. Vyjmenujme například následující: Anatomie tepla a chladu, Rébus příslušnosti, Vzkaz královny Mab či Názvy úžin harmonií.

 Autorka - jak již naznačuje volba jejího prologu, v němž cituje „Druhé město“ (Michal Ajvaz) – si pohrává s myšlenkou opustit dané koleje, sejít z dané cesty, protože jedině tak může poznat, co je běžně ukryté – a co může být přitom velmi cenné. Zároveň jí dochází, že takový krok může být zničující.

 Za pomyslnou páteř knížky bych označil báseň „Již známe část vznášení“:

 

 „Proč je těžké

 

chodit po vzduchu

když v něm uskutečníme

 

polovinu kroku

 

který je naší

přirozenou součástí“

 

 Právě odpověď na tuto otázku podle mého Hana Karolina Kobulejová ve svých básních, opět doplněných vlastnoručními symbolickými kresbami, které se třepotají vedle textu – a dávají mu tím další rozměr, hledá. Na každém čtenáři potom je, aby posoudil, nakolik se přibližuje cíli.

 

 (Kobulejová, H. K., Epochy vedle mandloní, Nakladatelství PLOT, Praha 2017, 60s., ISBN978-80-7428-315-4)

---