Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá a můj stín
Autor
pan Kvído
Ty, já, bok po boku. Vždy se spojíme.
Společně, nedokonalosti Světa.
Ztraceni v sobě ani nevíme,
jak mění se chladné zimy v léta.
Snad jen ve svých očích se tak vidíme,
v knize jsme ta přebývající věta.
Cítíme se jako dvě černé ovce,
kolem kterých se točí utrpení.
Na širém moři s dírou v loďce,
ve svých myšlenkách navždy uvěznění.
V myšlenkách, co tlačí jako bodce,
jež slibují jen věčné potopení.
Kdy mi byla ta pouta nasazena?
Poznal jsem tě, obklopily mě mříže,
tebou byla má duše uvězněna,
nemůžu ti utéct jsi má tíže,
kterou je má mysl tak ovlivněna.
Kdo jsi? Jsem na dně a jdu ještě níže.
Z modré oblohy je černé nebe,
pouhé slunce ti k životu stačí.
Teď je tma, odcházíš. Vidím jen sebe
a já už chápu, kdo vedle mě kráčí.
Trápím se sám, ale viním tím tebe,
vlastní stín, co s bezmocným mnou vláčí.
6 názorů
blacksabbath
14. 11. 2017mně sedla.........taky asi proto, že jsem starší model.....
Radovan Jiří Voříšek
14. 11. 2017tak na to, že je to z prvních, které jsi napsal ... tak to je hodně slušný ... a ty moje řeči si neber
Radovan Jiří Voříšek
13. 11. 2017Obdivuji celé tvé dílo za jeho rozsah, já například napíšu tak čtvrtinu toho, co jsi napsal a dojdou mi nápady.
Další, co mě zaujalo: příjdou mi některé pasáže jako ze začátku minulého století
"Poznal jsem tě, obklopily mě mříže,/tebou byla má duše uvězněna,/nemůžu ti utéct jsi má tíže," ........ zvláště tento poslední verš mi připadá jako silou vytvořená romantika
Pak mi příjde, že báseň je jakási těžkopádná, mnohoslovná a více používá osvědčené (opotřebované) obrazy - černá tma, černé ovce, širé moře, jsem na dně, modrá obloha ...
Další věc: rýmy - sebe, nebe, tebe - mi přijdou příliš používané a snadno se nabízející
Ale nakonec, jsem jem laik, žádný profík básník ani profík kritik, tak si z těch mých řečí nedělej hlavu.