Prameny svobody

supíku, díky:-)

Zbrklost je mi sympatičtější než dlouhé rozvažování...ale ty následky:-((

No, právě:-((

Ozzozorbo, to byl jen pokus ---nemám dostatek nadhledu a moudrosti:-(, díky ti!

Z: Dík, že ses tím zabýval. Ty příklady... jde tam podle mě o stejný vzorec, něco hmatatelného (a ještě přírodního rázu) se spojí s abstraktním pojmem, působí to na mě jako snaha vyjádřit něco hluboce a vzletně a vzniká z toho buď omletý obrat, nebo obrat, který nechce být omletý, ale zase je nepřesný nebo nesmyslný. A hlavně je to pořád stejná pohodlnost takového vzorce. Nevím. Asi záleží, jestli čtenář potřebuje nějaké ozdoby. Taky je možné, že podobný obrat bude v takovým kontextu, kde získá (vytvoří) nový smysl.

Pavle, jednu jistotu máš u mých dílek - máš celé odpoledne co číst:-) a dík

Ta dlouhá debata k tak kratičkému článu? "Prameny svobody" mi taky nepřijde jako něco převratně objevného, ale ta atmosféra okamžiku, kdy jsou všichni naladěni na stejnou vlnu... to znám - to se mi pak ježí chlupy (i vousy)   : -))   /**

Hm. Na co sem ptáš? Jestli někde Nietzsche napsal - rozeznáváme a) svobodu "od něčeho", b) svobodu "k něčemu"; nebo něco v tom smyslu? To jistě ne a samozřejmě, že takto triviálně o svobodě neuvažoval.. Ostatně rozčlenil je blbé slovo. Zeptám se tě také na něco. Máš pocit, že jsem do zdejší diskuze napsal cosi jako pojednání "Pojem svobody v díle Friedricha Nietzscheho"?

Jani, moc děkuju, že ses prokousala obsáhlými komentáři a stručným textem

Irčo, moc hezky jsi akci popsala, muselo to být krásné a jistě i  skladba "Prameny svobody". Radostnou atmosféru vyjádřily i holčičky svým tanečkem :-))) TIP

kvaj: v jakém textu nietzsche "takto rozčlenil svobodu"? (předem je jisté, že takto triviálně ji FN "rozčlenit" ani o ní přemítat nemohl..)

Yane, díky...já nikam moc nechodím, a tak se mi to moc líbilo...dík:-)

Myslím, že je fajn, že se lidi scházej.

Mám podobný zážitek s tančícíma dětma z léta a přemýšlel jsem nad tím, že je to pro ně samozřejmé si jen tak zatancovat, když se hraje.

Ahoj Y.

Um, děkuju:-)

Pro mě je důležitější svoboda vnitřní než svoboda vnější,ale jsem vděčná i za tu svobodu vnější. Spojení svobody a (elementu) vody je velmi případné. Tip.

Z: No jo jsem idiot, jsem pak zjistil, že Údolí duše taky existuje... a nejenom jedno. Spíš jsem to myslel tak, když někdo v současnosti používá takovéto a podobné metafory ve snaze vyjádřit "hluboce" něco "hlubokého"... Zajímalo by mě, jak to vnímá, co pro něho ta slova vyjadřují... Mně přijde, že od současnýho člověka už taková slovní spojení neznějí "čistě", nebo jak to říct. 

Já se omlouvám, pokud jsem ti ukřivdila. Ahoj:-)

Goro, vždyť vůbec nepíšu, že je na tom něco zlého, píšu, že je to milý a srdečný text... Nechtěl jsem se tě nijak dotknout... Promiň, prosím. Zastavil jsem se nad tím textem, protože mě to zaujalo - ta otázka nějakého pojmenování, jak lidí (aha, ten konec zmizel), tak skladby... Otázka nějakého jasného pojmenování, které je nutné a zároveň naráží na nemožnost být úplné... Mně to přišlo na tom textu zajímavý... Nevím, jsem prostě jen čtenář a jen si tak trochu povídám s tvým textem...  Opravdu jsem tím nemyslel nic zlého.

Ještě taky je fajn, že máš celý text provázaný takovou citlivou a přitom nesentimentální poetikou a že docela nenuceně nastiňuješ to místo, že se zobrazuje jakoby samo, zlehka, to je pěkné, není v tom nějaká křeč.

Jo a já tě přece vůbec nechci nabádat k nějakýmu "zvažování, co sem máš dávat" a kdesi cosi, to je čistě tvoje věc, mně do toho není vůbec nic. Ahoj.

Dík moc!

 Teď to na mě působí mnohem líp.

Jinak si myslím, že někdy je vzájemné pochopení těžká parketa. Ale pokud se ti dotyční nějak znají, dá se směr jejich uvažování odhadnout. Vlastně asi nemohu svým názorem přinést něco nového. Poněvadž dotyčného neznám.

Ahoj a pohodu. I.

Štírko, děkuju - pravda, tři poslední věty jsou patetické, odstraním, dík!

Zapomenuté heslo to nemyslí tak, jak píše...rozhodně nepotvrzuje:-) Spíš mne to vede k názoru, že bych měla víc zvažovat, co sem dávám.  To asi chtělo naznačit, heslo:-)

Díky za pěkné přání na závěr, Inko:-)

Pathos posledních tří vět mě nebere... Myslím si, že popsat akci a nechat každého, ať si myslí co chce a odnese si jakýkoliv dojem, je lepší.

Také si nemyslím. Že zapomenuté heslo nějakým způsobem rýpe. Jeho text je samá omluva a potvrzení toho co jsi napsala. V posledním odstavci ti nenabízí jiné názvy pro hudební skladbu (jak by mohlo, když ji nezná?), jen se zamýšlí nad tím, co takováto spojení vlastně sdělují. Hází dotaz do prostoru, aby mu někdo odpověděl, pokud má na to vyjasněný názor.

Přeji všem hezký poslední kousek neděle :-)

Zdendo, asi tam brzy odejdu:-)

zapom.heslo - obvykle píšu o lidech na okraji společnosti, teď jsem poreferovala o usměvavých, mladých, hezkých, co je na tom zlého? Není to umělecké dílo, a já ani nejsem umělec. Přece kdo nechce nebo je na takové úrovni jako třeba ty, nemusí se tím vůbec zabývat.

Z tvých názvů se mi nelíbí ani jeden, a Prameny svobody jsem nevymyslela já. 

Díky.

Je to moc milý citlivý záznam jednoho večera. Milí, usměvaví, svobodní lidé... Nevím, co to znamená. Teda, vím, co to znamená... ale zároveň nevím, přijde mi to jako v jádru prázdné pojmy... Ale nechci to nijak narušovat, tu náladu, takovou pěknou, srdečnou.

Prosím, smím se zeptat, jen tak do prostoru... komu se líbí název "prameny svobody" - co se vám na něm líbí? A líbí se vám třeba názvy jako "kořeny lásky", "stébla smutku", "hlubiny porozumění", "údolí duše"...? A pokud jo, tak co na nich, prosím, je?

Kočkodane, dík za vtipnou moudrost, jsem stejného názoru, hlavně, co se šaratice týká:-)

Přestaň blbě pindat, Zdendo, a už to vybal.

Tohle, Zdendo, je ubohé, ať to míníš vážně, nebo jako ironii, nebo jako vtip. Na víc se opravdu nezmůžeš, než mi psát, že jsem hlupák?

Když jsem s napětím čekala na Zdendovu odpověď, zda má humor jako Mládek nebo ne:-),hledala jsem v citátech, a nejvíc mne oslovil tento od O.Wilda- jako vize pro nás, na litwebu. Umění zdar, a děkuju za diskusi.

Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem,v němž budeme žít, a každý bude umělcem.“Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-svobode/

Pochopil jsem, že je ten básník ironie. Já tvou ironii chápu. Jenže to je taková ta ironie, která je ve skutečnosti míněna vážně. Přesně tak, jako když někdo před určitým fórem řekne třeba - jsem nejchytřejší na světě, a směje se přitom jako měsíček na hnoji, aby každému pověsil na nos, že to míní v nadsázce a ironicky, ale on to přitom míní vážně. Je to právě ta ironie, jakou používá například Ivan Mládek nebo František (Ringo) Čech.

Z těch jmenovaných filozofů, Zdendo, jsem přečetl všechny, ale i mnohé další. Dokonce jsem si přečetl i to, že o sobě píšeš ve svém profilu, že jsi básník. Znal jsem jednoho takového kantora, který měl na dvěřích kabinetu uvedeno za svým jménem básník a byl to kretén jako bič.

Takže to, co jsi napsal ke svobodě, byla ironie? Ts. A s tím vzděláním a inteligencí mě bavíš. Rozumím ale tomu, že se mě snažíš nějak popudit. No tak se snaž.

Svobodomyslná Evženie, děkuju:-)

Muselo to být moc hezké. A svobodné. :-) /T

Nemáš zač, Irenko. O svobodě přemýšlím už hodně dlouho a z různých úhlů. 

Svoboda jako nutnost, to  jsi dobře vysvětlil. Děkuju za obsáhlý komentář.

Beru i Zdendovu verzi, každý to cítí jinak. Účastníci včerejšího setkání tem název brali jistě jako metaforu...pár metrů od nás tekla voda Vltavy, a tak ten název byl nasnadě:-) 

Kvaji, díky

Dík za referátek o akci, Irenko. Dávám tip.

Jsem moc rád, Zdendo, že jsem si přečetl těch tvých pár řádků o svobodě, neboť objasňují o tobě mnohé. Ani se nedivím, že máš s pojmem svobody určité potíže, neboť mu příliš nerozumíš, jak se zdá. Svoboda je samozřejmě velmi široký pojem, ale v zásadě jde vždy o možnost a schopnost volit, jednat se podle své vůle a zároveň za to nést přiměřené důsledky, přičemž je ta možnost volby vždy omezena alternativami, které máš k dispozici. To, co uvádíš ty, totiž svoboda jako nepřítomnost útlaku, je pouze jen jeden rozměr svobody, tedy svoboda "od něčeho", druhou dimenzí je svoboda "k něčemu" (to je ta tvoje svoboda vařit pivo, popravovat zločince...). Takto svobodu rozčlenil Fridrich Nietzsche. No a třetí rozměr je svoboda jako vnitřní stav člověka. A z toho hlediska je svoboda jako postupné stékání pramínků do řek a veletoků, které ústí do oceánu, představa případná a smysl určitě dává. Zřejmě tu metaforu chápali i účastníci onoho setkání, o kterém Gora píše. Ty ovšem ne, čemuž se nedivím, když je pro tebe otevřený oceán anarchií. I oceán se však řídí zákonitostmi, jenom nejsou na první pohled tak zřejmě. Když ale vnímáš svobodu jen jako nepřítomnost útlaku, pak lze vidět jako opak anarchii.

Můžeš ovšem uvažovat o svobodě také jako o poznané nutnosti, což původně vyslovil Benedictus (Baruch) de Spinoza v deterministickém smyslu. Ta myšlenka se dostala přes Kanta a Hegela až k Marxovi, který ji ovšem pochopil po svém a pro své potřeby (jako že se musí změnit a zničit to, co vytváří onu nutnost, kterou vnímá jako omezení). K čemu u Marxe došlo, vysvětlil možná nejlépe Erazim Kohák, který vyjmul myšlenku svobody jako poznané nutnosti z deterministických souvislostí a poukázal na to, že pocit nesvobody vyvstává teprve tehdy, když zapochybujeme a chceme jít vlastní cestou. Pak narážíme: poznáváme nutnost ne jako svobodu, nýbrž jako omezení. A v těchto oblastech jsi se pohyboval ty ve svém zdejším příspěvku.

Čudlo, díky, že rozumíš:-)

/*

Zdendo, já neznám jiné slovo, kterým bych - v tomto případě ten pocit neútlaku nahradila...jen málo slov beru vážně, ale slovo svoboda mezi ně patří.

Abych ten pocit nějak upřesnila - pravidla musí existovat, to je jasné, ale když ti život přináší možnosti, je to přece nádhera:-)

Přátelé, jen jsem napsala, z čeho mám radost. Promiňte, že na dané téma neumím filosofovat. Díky, že vám to taky není fuk:-)

pojem svobody je problematický. vepisovat ho do aktuální situace je možné jen v jeho aktualizovaném významu.

Cítím tam trošičku  intolerantního patosu (:-D, ale v podstatě je to velice  hezká  a záslužná akce. Snad se tam jednou dostanou aspoň ty tančící děti, ale  bude po komunistické devastaci  společenského a kulturního života  dlouhý proces. Dnešní generace dychtící po majetku totaky nepopostrčí...  není ni to fuk - i když já už budu  uzdomácněný někde v pekle (:-D  *

Díky:-)