všední fascinace

Kvído jel tramvají, měl strach z revizorů, z dalších pokut. Sedl si k oknu, uražených ženštin s unavenýma nohama nedbal, díval se z okna

vrásčitá ženština si nese smysl od bankomatu

není tak šedý den

městu se ale obrací žaludek podzemím naruby

pozadí na chodníku je neurčité .... jako sen,

z něhož zbyly jen záblesky - pasáž Světozoru, šmouha, farmářské trhy, šmouha, papoušek s kočičí hlavou na bilbórdu, šmouha, gráfko, šmouha....

dva cápci si připalují cíga - čahoun a malý asiat - čahoun má zapík, asiat sirky ... čahoun mu nakonec připálí

v tramvaji stojí divný chlap, ukazuje ženštině peněženku, vypadá jak revizor

pod Karlovem namalovali na zeď tramvaj s nápisem OKO 

hned vedle se opírá trosečník, klopí do sebe víno z petky, na parapetu má ještě jedno

tam nahoře ... v jednom rohu spí až tři lidi, každý má vlastní byt, jsou osamělí.

Pak Kvído vystoupil ... na jeviště