Polský exorcismus

Polský exorcismus

Že psychiatrie je do medicínsky znějícího jazyka zahalená morálka (a v důsledku toho jako léčení maskovaná sociální kontrola) lze ukázat i tak, že si představíme, že by se morálka, tj. rozlišování dobrého a špatného chování, nějak změnila a položíme si otázku, co by to udělalo s psychiatrií. Je jasné, že s medicínou by to neudělalo nic: u tělesných nemocí není možné, aby kvůli změně morálních norem něco začalo být nemocí, nebo jí být přestalo, nebo začalo být považováno za nemoc závažnější nebo banálnější.
Pro takové porovnávání je nejvhodnější křesťanská morálka, protože je výrazně odlišná od soudobé sekulární morálky, a přitom o ní každý má nějaké povědomí.

Jak by tedy vypadala psychiatrie na bázi křesťanské morálky? Jak by se lišila od naší psychiatrie? Tak jako se liší sekulární ideál „duševně zdravého člověka“ od náboženského ideálu „křesťansky ctnostného člověka“.
Nejnápadnější rozdíl by byl v postoji k sexuálnímu chování a k náboženskému chování, tj. k víře v Boha a k jejímu praktikování. Další rozdíl by byl v chápání zjevně zištných poklesků: psychiatři mají sklon nechávat je být, protože jsou „racionální“; křesťanští psychiatři by s jejich psychiatrizací měli mnohem menší problém. Další rozdíl by byl dán rozdílným hodnocením pracovního a sexuálního úspěchu v křesťanství a v sekularismu: „nemít zaměstnání“ a „nemít sexuálního partnera“, tj. typické symptomy schizofrenie, by v křesťanské psychiatrii nebyly považovány za tak závažné. Dále se nabízí jiným postojem k bolesti dané jiné hodnocení deprese v křesťanské psychiatrii: nebyla by považována za tak závažný jev, možná dokonce za ne-špatný jev.
Pochopitelně z velké části – když odhlédneme od rozdílného chápání závažnosti – by se obě psychiatrie překrývaly, protože i sekulární a křesťanská morálka se z velké části překrývají.

My ovšem nemusíme pouze dedukovat, protože v Polsku se tato alternativní, křesťanská psychiatrie praktikuje.

Zhodnocení 17. kongresu ECSO

O čemž nám poreferovala předsedkyně Rady Evropských skeptických organizací Claire Klingenberg v rámci své přednášky o 17. Evropském skeptickém kongresu, který se konal ve Vratislavi ¹:
Další téma bylo exorcismus. Opět to bylo zvoleno, protože to je velmi palčivé téma v Polsku. Je to téma, které bohužel se stává čím dál tím aktuálnějším i po celé Evropě. Bohužel se často začíná používat exorcismus jako způsob léčení různých psychologických a psychických poruch, ale i zároveň léčení věcí, které vůbec poruchami nejsou, např. jako je ateismus nebo homosexualita.

A takže toto téma jsme proto vybrali a měli jsme k tomu několik různých přednášejících. První, kterého jsme měli, byl Mariusz Blochowiak, který je šéfredaktorem měsíčníku "Exorcista". A to je hrozně zajímavé, protože sám Mariusz Blochowiak studoval na Max Planckově Institutu v Německu, což je velmi prestižní vědecký institut. Přesto mu to nezabránilo v tom, aby měl velmi netradiční přístup k ďáblu a k Satanu a k exorcismu. Nebo netradiční… No tak jako netradiční v rámci té vědecké komunity, tradiční teda v té komunitě, ze které pochází. A mluvil o tom, že… že si vlastně to, že je člověk skeptik si… nemusí mu bránit v tom, aby věřil v ďábla, že se jedná o úplně dvě různé věci, že ten materiální a nemateriální svět se dá velmi jednoduše oddělit. A tak.
A potom následoval film, který se jmenuje "Bitva se Satanem", od polského režiséra. A já Vám tady pustím trailer, který je minutu dlouhý.

- V traileru hovoří dívky posedlé ďáblem, exorcista a jedna stoprocentně přesvědčená paní; vidíme záběry z exorcismů.

Tak tento film se opírá teda o… teda je to dokumentární film natočený na skutečných exorcismech a taky se v něm řeší výuka o exorcismu ve školách, protože to je v Polsku velmi častá… kdy se vlastně děti učí, jak exorcismus má probíhat, že má vypadat takhle, a vlastně se učí, že právě to,  že třeba mají… já nevím, když je nějaký mladý chlapec, začne se mu líbit kluci nebo když začne pochybovat o Bohu, tak automatická reakce na to je, že je posedlý ďáblem. A to tady v tom… tady v té části toho traileru nezaznělo, ale pro ty děti se to potom stává i takový jakoby vyrovnávací mechanismus, že např. když se jim zhorší známky, nebo když se jim začne něco nedařit, tak mají tendenci vykazovat určité chování, které se dá nazvat podobné posednutí, aby se jako vymluvili, proč jim to nejde. Že za to nemůžou ony samy, za to může ten ďábel.

- Kterýžto jev známe velmi dobře z psychiatrie, kde identitu duševně nemocných přijímají nejen jedinci chtějící zmírnit trestněprávní postih, ale především lidé, kteří tak vysvětlují svá selhání: studijní, profesní, společenská, životní. V tomto případě se to ovšem nepovažuje za „vyrovnávací mechanismus“, ale za důkaz, že duševní nemoci existují…

Závěr

Polský exorcismus, tj. existence alternativní, křesťanské psychiatrie – tj. praxe potlačování z hlediska křesťanské morálky nežádoucího chování odstraňováním jeho v rámci křesťanského světonázoru jasné příčiny – kousek od nás, je dokladem pravdivosti dvou důležitých myšlenek:
1. Že rozlišování normálního a psychopatologického je projev morálního cítění – osobního či většinového – a ne medicínského poznání.
2. Že duševní nemoc není žádný objektivní popis věcí, ale – stejně jako posedlost ďáblem – naučený způsob chápání nežádoucího chování. ²

1) https://www.youtube.com/watch?v=y0Vb4g2SmY8 11:05 – 15:20

2) Viz můj text „Myšlenkový experiment“
zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=482909