Naděje?

Přijde mi to takové neucelené, některé obrazy se mi ale líbí i tak.

Působí to jako zátiší... to křeslo by tam ale chybělo

je celkem troufalé vrcholit dílo s názvem "Naděje?" strofou uvedenou obavou... :D (tedy jednoznačně podsouvá odpověď "ne, naděje opravdu ne) ( a já jako čtenář...při textu stojím spíš o vlastní otázky než autorovy odpovědi, pokud nejsou opravdu jitřivé a rafinované..)

Mně osobně ten text přijde zcela bezzubý. Pozitivní moment vidím v nevěřícném zírání obrouček (doufám, že jsou kulaté :) to člověk úplně vidí ten údiv) a v pužině do minulého století... evokuje stroj času. Jo, jsem na kovový mechanický hejblátka :) 

Jinak mě ta rezignace odpuzuje. A i když mám pocit, že chápu, kam zhruba míříš..."kam ten svět spěje, že mi ujíždí vlak!?" plus nějaká kritika vyhoření, obecné hlouposti..uzavřenosti ... taky smutek, zástava běhu času na malém prostoru, extrahovaná bezvýchodnost blížící se nejspíš smrti, .., tak mě to nezaujalo, nepřesvědčilo, že se mám zamyslet, nepřesvědčilo o čem.

Plochá konstatovaní v řadě za sebou.