splynutí

inspirace čistě osobní, jakákoliv podobnost s jinými díly je vyloučena :).... aneb pooběděčný psaní...

splynutí

 

milion slov

bez křídel

 

duhový sál

pírko z nekonečna

stačí fouknout

a všechna padají na tvá ramena

 

vystoupala jsem až ke světlu

tam budem spolu

tiše, vezmu tě za ruku

 

pojď se projít

než splynu s větrem

 

 

cejch čarodějnic

 

cejch čarodějnic

na sobě nosím

 

na růži černou

- to znamení

 

kéž bys věděl

ale je to dálka

 

to, cos udělal

 

stydím se

 

dvě srdce

zemřou spolu

 

 

toužím

 

doplula jsem daleko, kam nejde dojít... i šnek je schovaný v ulitce a slzy na nitce ...a slzy na nitce .... heja, heja, nechej koně bosé, a já houpám na kolenou své sny... ze všech životů jsou tisíce vzpomínek, tak dívej se Esterko... polibkem začal den.... daleko je k sobě domů, a žehnající Ježíš jako by přijímal tě, jenže oni nám to udělají znovu, repetice špatných slov. toužím potkat sebe

 

 

korálovka

 

slyším tě šeptat, smát se... přijely kolotoče, a mé nadání? toužím zahrabat všechny ty sny pod zem, nejde se prokopat smrtí, zem se sytí krví

... pod okny růže a hadí kůže, jsem korálovkou a jazykem chutnám krev nepřítele...

 

 

kalná voda

 

k hladině sáhnul

až prsty dotkly se vody

zkalená krví, deštěm

opíjí mou skutečnost...

a smrt tvých dětí opláče jiná

 

konce století..

stačí otočit list v kalendáři a tam zadní strana, už jedou.... verbujou muže, padnou, kadeře se barví červenou , zasychávají zraněný těch běžných dob... lidi, zastavte války.... naše láska v čase soumraků...

 

 

tepající ruce

 

zemřela jsem v době, kdy je a bylo třeba ochutnat plody ještě trpké(ty dozrálé padnou do klína sami) vstala jsem a šla domů, mluvila jsem o pocitech, ve tváří jsem měla světla, několik let jsem bojovala s nemocí a kde je její konec? kraj už tiše spal kdy jsem dýkou proťala srdce, rozrušené ruce zteplalý pod proudy krve

 

 

 

 

---