Jablečný příběh

Holka z metra

Jak si je ráno svázala, tak je má. A jsou ještě trochu mokré. Tak teď pospíchá labyrintem metra za svými věcmi. A z černého kabátku jí vystupují dvě silná lýtka, a ty džíny budou těsné i výš, tušíš… Někde tam, kde je doma nebo v práci, si sundá kabát, rozpustí ty ještě trochu mokré vlasy a dá se další úžasné chvíli, neboť v jejích rukách je každá chvíle úžasná. A nic víc o té holce nevíme, a co více tušíme, o tom mluvit nemůžeme.

Celetná brzy ráno

Japonci, mladí milenci. Přivstali si, vždyť to jsou děti země vycházejícího slunce. Tak teď jdou Celetnou, kde ještě před devátou není ani noha. A nejspíš nevědí, že tudy chodíval do práce, obvykle o pár hodin dříve, strašlivý pan Mydlář. A že dům tady si koupil i pan Žižka. A že v Karolinu mají vždycky nejdřív ze všech knihkupectví knižní novinky; čtenáři přebírají ještě horké tisky z horkých dlaní drobné prodavačky. A že v podkrovním pokojíčku v čísle 7 se právě teď k sobě tisknou jiní dva mladí milenci, kteří ale tohle všechno vědí.

Milenky

V hodině před půlnocí milenky opouštějí cizí byty. Některé nasedají do taxíků, jiné čekají na autobusových zastávkách. Rozdíl je jen v tom, že ty z taxíků se stanou zas manželkami o pár chvil dřív.

Děsný mord

Vnikli do domu a nočnímu hlídači rozbili hlavu kladivem; prý bili tak zuřivě, až se rozlomila násadka. Strašný zločin, jeden z děsných pražských morytátů. Naštěstí se ale ukázalo, že hlava nepatřila hlídači, měl ji ten den na krku jen omylem. Komisař si oddechl a zakousl se s nově nabytou chutí do štrúdlu od manželky (co včera přijela nočním autobusem o trochu později než obvykle).  

Jablečný příběh

Tramvaj. Podávají si jablko, z jedné štíhlounké ruky jde do druhé. Patnáctileté kamarádky, Adama k hříchu nepotřebují. Pod džínovinou poněkud zbytečnou ukrývají slovo do slabin mužů. A protože nejsou mýtů netrpělivé, až doma se svléknou, neotesány dosud časem, s nejjemnějšími hýžděmi i vlasem, teprve tam budou živy svým jablečným příběhem.