ZBYTEČNÁ OBĚŤ

Máš lesklé oči, víš?

To nejsou slzy lásky.

Proč pláčeš do polštáře,

kde marně sníš

touhy malé plavovlásky.

Ano, potkala jsi lháře,

jenž upřímný se Ti zdál.

Jenže on nechtěl zradit!

On se jenom strašně bál!

Povídal: "Princezno má,

přede mnou se nemusíš schovávat,

nikdy Ti nechci ublížit.

Ještě dlouho budem spolu poznávat,

co nám osud přichystal..."

Lhal Ti, lhal.

Však jen jedno slovo - dlouho - zanedbal.

Chtěl žít, ale on obětoval se jen pro Tebe

Oči se mu zlily krví, když šeptal "sbohem" pro sebe.

A od krve byla i jeho chlapecká ruka.

Nechtěl už snášet Tvoje muka.

Nechtěl už vidět Tvé jizvy vryté do kůže

od těžkých řetězů.

Svou smrtí zbytečnou myslel, že snad pomůže...

A Ty konečně utečeš od svého otrokáře,

jenž chce si říkat táta.

A tím zbavíš se dusivého bláta,

které dlí ti v plicích.

A budeš žít, jak Alenka v říši divů,

v tomto světě hloupých slibů.

Ale Ty? Pláčeš. To nejsou slzy lásky.

To jen - články řetězu zdobí Tvoje záda.

Asi líbí se Ti ta otcova krutovláda.