Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHlavou XXII
Autor
Dodola
I.
Stal ses mi hlavou
jak káže Slovo Pravdy a
a.. já tobě srdcem
příkladně padnoucím
Po sterilním vymytí a nezbytných ideosupresivech
jsem zachráněna
Miluji tě
Miluješ mě
Jako své vlastní tělo
Živíš mě
Ústy Zákona do úst
Povinností rozsévače
šiškami posvěceného chleba
Nevděčnou husu
v bezpečné klícce
léčby pevným objetím
S každým soustem Lásky
pod vedením laskavé a mocné pravice
cítím, jak má vykoupená duše
konečně získává ten posvátný rozměr
zlatorůžové drůbeží delikatesy
II.
Stala ses mi srdcem
Jak hlásá ministerstvo Lásky
a ochrany bílého heterosexuálního muže
Operace se zdařila
Necítil jsem bolest
Jen od té doby pořád něco ztrácím
a ne a ne si vzpomenout
co to vlastně bylo...
Asi nic důležitého
11 názorů
Já ale nejsem křest'anka , jen křest'any respektuji a v mnohém se s nimi shodnu.V taoismu je například kladen důraz na naprostou rovnocennost ženského a mužského principu a také například v předkřest'anských kultech wica existovali vždy bůh a bohyně. Ano křest'anství je silně patriarchální,dnes ale záleží na každém,zda si právě tenhle spekt bible vezme sám pro sebe jako směrodatný.
Umbratico, totéž jako výše supizmovi, je to narážka na Pavlovo "muž je hlavou ženy" a "milujte své ženy, jako své vlastní tělo". Když je někdo tvojí hlavou a ještě tě má milovat jako hmotnou část své bytosti, přijde mi to totálně deprimující. Tu narážku asi málokdo pochopil, pokud vůbec někdo. Není to o lásce, kterou nikdo nechce přijmout, ale o lásce podmíněné poslušností ženy.
Chtěla jsem sem vložit to video, které mě inspirovalo, ale raději asi ne.
Supisme, díky, ale od tebe jako věřícího bych čekala ostřejší kritiku :-) Čekala jsem, že to bude víc pochopeno, jde o jistou opozici vůči církvi, konkrétně proti "mužskému hlavenství", které dosud propagují konzervativněji ladění kněží, často tací, od kterých by to člověk nečekal.
Jednička mi připomíná jeden obraz,který jsem viděla kdesi jako snad vážně míněný,ale interpretovaný ironickým způsobem. V popředí je nádherně propečený krocan namalovaný velmi naturalisticky s chřupavou kůrčičkou a vysokým leskem,v pozadí je sotva viditelná modlící se americká rodinka. Andy by nad takovým obrazem zaplesal.
Ze dvojky na mne čiší pocit prázdnoty,rozpaků a vykořeněnosti.
Je asi hrozně těžké mít v sobě něco,co chci někomu dát a nenalézat nikoho ,kdo by ten dar chtěl přijmout. Myslím ale,že je dost lidí,kterým cosi dát můžeme,třeba děti nebo staří rodiče,nebo někdo opuštěný,kdo by si chtěl s námi promluvit. Že tyhle dary jsou "málo" ? Jistě - ale myslím,že u nich začíná pokora. Pokora vždycky někam vede. Je to možná jen začátek nějaké cesty.
Agáto, inspirovalo mě k tomu kázání jednoho velmi solidního a oblíbeného kněze, leč "trošku" konzervativního. Jo, chtěla jsem to ironicky odlehčit, jak říkáš, s vypláznutým jazykem. Ale zjišťuju, že ten "jazyk s piercingem" dokážu vypláznout tak akorát na druhé. Na sebe bohužel ne, leda tak s brekem :-(
hm... tohle se mi líbí, je tam tolik ironie až si to musím dát do oblíbených :))
Goro, to je narážka na kontroverzní léčbu Dr. Prekopové a ta druhá skála je myšlena přeneseně. Dík
Složité...zajímavé...v P.S.dvakrát skála...nejvíc mne zaujalo pevné objetí a klícka:-)